Každý rok jsem až dosud lpěl na tom, abychom si s dětmi prožili zkušenost pečení cukroví. Je to jakási citová příprava na vánoce pro děti. Účastní se toho, začnou se těšit, ...

Letos jsem ale prohlásil, že cukroví nepeču, protože starší děcka to nebere a nehledě k tomu, že loni se většina cukroví vyhodila, což byla ztráta času i peněz, vlastně i malá Eliška je spíš masařka, tak vo co go ...

Doslechla se to holka našeho druhého nejstaršího. Ihned se nabídla, že její maminka pro nás nějaké cukroví upeče.

a upekla :-)

Shodou okolností jsem s tou maminkou strávil cca 6 hodin na prodloužené taneční (půlkoloně) a dali jsme o tom řeč. Jasně že její dcera jí postavila před hotovou věc :-) a ta dáma s tím nepočítala, nepropočítala ... ale když to její dcera slíbila, jako správná máma (milující svou dceru a respektující sliby dané její dcerou) se k tomu postavila zmužile. Dala to. A bez kapřích pohybů :-)

Jsem pěstoun na plný úvazek. O tom, jak má pěstounská péče (PP) vypadat, kolik peněz na ní má stačit a jak se má provádět, rozhoduje vrchnost, která se rozhodla, že hlas pěstounů, jejich názory, zkušenosti, ... to je zbytečný. ONI vědí lépe, jak je to správně. Příští rok má vstoupit v platnost zákon, který všechno změní. Mají se během dvou let zrušit dětské domovy. Ministerstvo křičí do světa, jak významně přidá pěstounům peněz - je to lež jako věž. Na to stačí obyčejná kalkulačka, ale asi je zbytečné to tu rozepisovat. Sluší se dodat, že roční dotace na jedno dítě v děcáku je 445 000 korun na účet děcáku, přičemž pěstouni, pokud si vezmou dítě, dostanou jen zlomek této částky.

A tak jsme se začali sdružovat, abychom sami nějak zformulovali ... a předkládali ... a argumentovali ... a v rámci naší debaty si sdělujeme mj. zajímavé zážitky. A tak mi přišlo mailem (pozn. - zkratka DD = dětský domov):

Ještě mám krásnou historku která mi doslova vzala dech.
Naše téměř sedmiletá polorómská holčička která k nám přišla z DD se nám vmísila do hovoru zrovna když jsme se bavili o zaměstnání.
Teto, můj táta je u policie.
V tu chvíli se mi málem zavařil mozek samým přemýšlením.
Že nebude policista mi bylo jasné.Přece jen je to čistý róm , těch v řadách těch co mají pomáhat a chránit moc není.Nejsíš bude pracovat někde v údržbě , nebo v garážích ale stejně.Je od policie a děti má v děcáku ,to je tedy vizitka
Hned jak jsme byli chvíli sami tak jsem se zeptala.
A kde tam tvůj táta přesně je ?
Naše slečna se krátce zamyslela a pak pokrčila rameny.
To nevím , ale přijeli si pro něj až domů.
.............­.............­.............­.............­...........
A to není vtip , ale takhle nějak vtipy nejspíš vznikají.

Málem mě to zlomilo v pasu, ale pak mi to došlo. Tohle je naše práce. Všechny děti v DD mají nějaké postižení. Tělesné, smyslové, sociální. V žádném děcáku není žádné dítě jako nepopsaný list. A ruku na srdce - kdo by si dokázal vzít domů takového andílka a troufl si vychovat z něj aspoň trochu normálního člověka? A když už chce MPSV dělat nábor profesionálních pěstounů, za kolik byste to dělali? Jak vysoká by měla být mzda profesionálních pěstounů?

nebo Ježíš?

Když je čas školních rodičáků, nestihnu všechny najednou, jsem jenom jeden. Jenda, řečený D´Artagnan, se nabídl, že k Ondrovi do školy zaskočí, páč je to v Ostravě a má to brzo po škole.

Až doteď nic vzrušujícího, že.

Dneska jsem se v té škole zastavil na klábos s učitelkami. Bylo to velmi podnětné. Jaktěživ jsem se nesetkal s tak profesionální výchovnou poradkyní. Jednak je to nádherná žena a chvílemi jsem se ztrácel v tom, co mi říká, protože fakt bylo na co koukat. Ale hlavně mě označila za skutečně profesionálního pěstouna. Prý pozná, kdy rodina s dítětem pracuje a kdy ne. No vychválila mě až do nebes.

Pak jsem se stavil za tříďaskou. No co jsem si nevyslechl. Pedagogické pracovnice na poradě po rodičáku nemluvily snad o ničem jiném, než co to bylo za pána. Takový krásný, čistý, ta postava, ta tvář ... prostě celý Ježíš. Dokonce i maminky se na něj ptaly během rodičovského shromáždění.

Prozradil jsem, že hraje v divadle. Myslím, že každé jeho představení teď bude vyprodané.

Je to asi 10 let, možná déle, co jsem seděl v multidisciplinárním týmu, který měl vytvořit nějaký podklad pro MPSV jako návrh na změnu zákona o rodině a o sociálně-právní ochraně dětí. Tehdy jsme si mysleli, že nám jde všem o totéž, totiž snížení počtu dětí v domovech dětských a o zvýšení prestiže náhradní rodinné péče jakožto účinné a kvalitnější alternativě péče ústavní.

Dnes u mě proběhla kontrola výkonu pěstounské péče. I když - to je možná trochu silné vyjádření. Zkrátka přišla socka, poseděla, poklábosili jsme a jen tak mezi řečí mi řekla, že končí, že už na to nemá. Nechce pěstounům vyčítat to, co by měla, protože s tím nesouhlasí. Tedy vlastně - trocha statistiky:

Ke dni 31.12.2010 bylo 8 509 pěstounských rodin, z toho jen 2 909 rodin pečovalo o cizí děti. Ostatní měli v PP svoje vlastní příbuzné. Nechci se dopouštět dyskrymynácie, tak neuvádím barvu pleti většiny "pěstounů". Princip je jednoduchý. Rodiče mají mnoho dětí, a tak si prarodiče vezmou do pěstounské péče děti svých dětí. Tím se dostanou k zajímavým penězům, neboť prarodiče pobírají obvykle ještě starobní nebo invalidní důchody, a rodiče tak mohou brát podpory v nezaměstnanosti a jiné dávky. A orgán sociálně-právní ochrany dětí je pak nucen mít dvojí metr na pěstouny. Těm, co pečují o příbuzné, všechno odpouštět, zatímco po těch, kteří to mají jako práci, vyžadovat plnění přísných pravidel.

Kur vajíčka snáší - to jsme nechtěli!!!

No nic. Naše vláda si vytyčila cíl - zrušit někdy kolem roku 2013 - 2014 všechny dětské domovy. K tomu vytváří nástroj profesionální pěstounské péče. Ministr Paznecht Drábek všude vykřikuje, jak pěstouni dostanou přidáno a cikánským vychcaným pěstounům utípne tipec. Tak tedy příbuzenská pěstounská péče pozbyde jakékoliv finanční podpory. To ale znamená, že třeba když se rodiče dítěte vybourají v autě a třeba zemřou, prarodiče důchodci nedostanou na podporu péče o dítě žádné peníze, takže na to nebudou mít.

Úžasné.

A jak je to se zvýšením platů pro pěstouny? Ty opravdové?

Zatímco dosud jsme pobírali 15 301 čistého (nějakých 17 293, jestli myslím správně) a náš plat byl osvobozen od daně z příjmu, budeme brát 20 000 hrubého a od daně osvobozeni nebudeme. Náš plat bude započítáván do příjmu, takže pravděpodobně přijdeme o přídavky na děti a příspěvek na bydlení.

Ti, kteří mají v PP jen jedno dítě, si malinko polepší. Ale opravdu jen v penězích. Přibude tolik povinností, že se obávám, že dojde k odlivu pěstounů.

A co já??? Já buď budu hledat strom na oprátku, nebo se přizpůsobím.

Rodiče mojí spanilé choti nás pozvali do Národního divadla. Jak milé.

Tchýně volá do divadla: "Máte tam výtah?"

"Samozřejmě!"

Zapomněli se dohodnout. Výtah je od pokladen až do nevím jakého patra, ale končil asi 5 poschodí pod našimi vstupenkami. K pokladnám výtah nejede, prostě tam není.

Situace: Jedeme auty k divadlu. Manželka říká - nech mě tady, ségry s mámou si se mnou poraděj (manželku nechám na vozíku na pospas těm dámám doufaje, že vědí, jak ovládat invalidní vozík s pasažérkou).

Jedu s tchánem zaparkovat auta ... kriplznačky v centru Prahy nic neznamenají. Asi po půlhodině dorazíme do divadla - manželce nad hlavou vidím ty hvězdičky, co byly v kreslených večerníčcích. Ptám se - co se stalo?

No nic moc. Prostě tchýně držela invaliďák dole u stupaček, švagrová nahoře u madel a nesli moji manželku do schodů. Nahoře - nechápu - další švagrová přebírala "štafetu". Probrlém vznikl tím, že ta, která předávala, pustila, a ta, která přebírala, ještě nedržela.V důsledku toho moje spanilá choť, toho času oděná dole pouze do sukně, jinak naostro, absolvovala několik salt ze schodů, do kterých byla vynesena.

Kdo si hraje nezlobí. A tak jsem si při ranní kávě a cigaretě na balkónu vychutnával východ slunce:

ještě venku svítí pouliční lampy

i hvězdičky byly ještě vidět

už se klube sluníčko

a hádá se s mráčky

začíná je vybarvovat jak omalovánky

ještě trochu žluté ...

pak zase jinak

a už vystrkuje paprsky, jako Jezinky prstíčkem zkoumá střechy

a už vystrkuje čelíčko i s očkama

a už je vidět bradička :-)

Tato fotka je skoro přesně o rok starší než ta ranní

Demokraticky bylo rozhodnuto, že než přijde Ježíšek, vymaluje se koupelna, kdyby si tam chtěl náhodou Ježíšek něco umýt. Přece jen, je nás na ní hodně a sem tam se nějaká ta plíseň na stropě objeví. A tak jsem pořídil savo ve spreji a když už je ta středa, řekl jsem si, že to udělám dneska.

Beru židli, savo - namířím a stříkám, stříkám, stříkám! Za chvíli nemůžu dýchat. Rychle ven, otevřít okno a HÝÝÝÝ ... Takhle to nepůjde. Jdu hledat roušku, určitě nějakou mám. No mám, ale kde? Až budu hledat vodováhu, najdu jí. No nic. Beru nějaké dětské kraťásky s gumou v pasu a vyrábím roušku domácí. Opět stříkám.

Když mám vystříkáno, nechám působit. Rozmíchám barvu, otevřu budvárek (byl v akci) a začnu malovat. Dvě pauzy na nádech a je bílo. Nádhera.

Savo cítím s každým nádechem. Dostávám barvu stěn v koupelně a trávící soustava zařazuje zpětný chod. Neměl jsem si dávat to pivo, napadlo mě. Rychle k oknu, nááádech - úleva. Nebezpečí zažehnáno. Houby pivo, z toho se člověku špatně nedělá, neměl jsem tolik stříkat, středa - nestředa.

Mysleme pozitivně, blíží se Vánoce . Buďme dobře naladění, radujme se! Lentilka má čím topit a kdyby měla málo, Newold má pro ní nachystáno ve sklepě

Samice od kraba? A od hada? A tak mě dneska napadlo, že jmeniny má dnes samec od Lentilky.

Tak se dneska hezky usmívejte a pěkně upravte, třeba jako můj benjamínek

hezkou středu

aneb Když Míra nepřijde

Kdysi jsem měl telefon: Nazdar, draku, jak žiješ? Nezajdeme na pivko? Ale jde to, a co ty? Dlouho jsme se neviděli.... A po několika málo dnech náš bývalý soused dorazil. Domluvili jsme se tak, že skočíme na pivko, probereme ženský, fotbal, politiku, zdrbneme všechny a všecko a tak, však to znáte.

Nejdřív jsme šli pěkně s celou rodinkou k Antonovi. Poseděli jsme venku, menší dětičky odřely skluzavku, rozhazovaly písek a štěrk, taková idylka. Pak jsme šli spořádaně domů, aby šly dětičky spát se sluníčkem. Skočili jsme pro kofolu, láhev rumu a pár piv, že ten večer nějak hezky dorazíme. Jenže to není točené pivíčko, a tak jsme zanechali doma vše, co jsme koupili, manželku a matku, i mladší děti či sourozence. Vyrazili jsme ve složení já, moji zletilí synci (Béďa a Jenda řečený D´Artagnan) a náš kamarád. Zpočátku šlo vše dobře. Pivo mělo říz, puškinové krásně dokreslovali naše všemi směry se rozebíhající fantastické nápady, ale pak přišla zavíračka.

To se našemu kamarádovi hrubě nelíbilo, a tak jsme ho z restaurace vyvedli, abychom si ušetřili ostudu či dokonce výprask od štamgastů. Na čerstvém vzduchu se uklidnil natolik, že se mu vrátila rozverná až hravá nálada. A tak jsme mu schovali cigára (upustil je a nemohl na zemi najít) a namluvili jsme mu, že si je koupil, ale servírka mu je nedala. Fakt byla sranda. Pak jsme mu je samozřejmě dali.

Po příchodu domů, po náročné cestě, všichni chtěli nějaký osvěžující nápoj. Většinu to osvěžilo, ne však všechny.

Se svými syny jsme se podělili o kofolu, notně si přihnuli z lahve Rozumné Univerzální Meducíny ... a chystali se uložit našeho unaveného kamaráda,

což se nám s vypětím všech sil a po eliminaci jeho agresivních výpadů proti servírce, která mu šlohla cigára, nakonec podařilo. Ale jsa v náladě rozmarné, veselé až rozverné, mým synům se v hlavách zrodil nápad:

Říkal jsem si v duchu - nebuď suchar a MLČ! Proboha, jen MLČ!!! Vzmohl jsem se jen na sotva slyšitelné - kluci, za zdí má soused ložnici, víte že to je prudil ...

Vzpomněl jsem si na svoje léta mládí a vzal foťák - vlastně jsem ho už držel

a sledoval, jak na ksichtu našeho drahého kamaráda houstne vrstva gelu gilette a byl sám zvědav, kam až zajde fantazie mých dětí

Bylo to brutální. Nechci vás unavovat všemi fotkami. Autory stylingu, čili designéry jsou D´Artagnan a Béďa. Prvně jmenovaného někteří znají, druhý je zde:

Ale pro jistotu ještě ten první:

Celou sérii asi dvaceti fotek jsme neměli odvahu kamarádovi ukázat hned, báli jsme se o svoje zdraví. Poslali jsme mu je mailem až asi za týden. Reakce byla úžasná, např. Ne abyste to dali na fb vy hovada, nebo vás zabiju a tomu podobně. Ale nakonec prohlásil, že to bylo fajn a že to musíme brzo zopáknout.

Jojo, už je to rok a půl ...

Včera jsem si šel normálně lehnout jako člověk a v půl druhé ráno jsem se vzbudil a né a né spát. Je tohle normální?

No nic. Udělal jsem si kafíčko, zapnul PC a kdo mi nepíše? Moje neteř, studuje VŠ a taky zrovna nespí. Prej tak maximálně 4 hodiny denně. Sotva se s ní trochu pobavím, píše kámoška - vozíčkářka, zrovna potřebujě děsně řešit, který elektrický vozík je lepší a proč. Taky spí asi 4 hodiny denně. Dozvídám se, že všichni, kdo prodávají invalidní vozíky, jsou šmejdi!!! Kromě jedné firmy ovšem, to dá rozum.

No nic. Zašel jsem pro jistotu na záchod zkontrolovat, jestli jsem ještě chlapeček. Zatím je to dobrý. Vyřídil jsem si poštu na fb a maily, dodělal ty debilní stanovy, co jsem je měl odeslat už včera, pročetl si vaše články a komentáře. Chtěl jsem leckde reagovat, ale po tom dvojím chatování a práci na stanovách mám v hlavě nějak vymeteno.

No nic. Je půl pátý. Začíná se mi chtít spát, ale teď už to nemá cenu. Musím na úřad odnést lejstra, jinak nebudou penízky. Pak musím do špitálu pro snímky těch kostí mojí manželky, který nemá. Pak je musím zanést k tomu hodnému panu doktorovi na posudkovou komisi, co má pod zvonkem pro invalidy metrový žulový květináč. Přímo pod zvonkem.

Těším se až vyjde slunce, tma už je dneska ráno nějak moc dlouhá. Snad mi slunko objasní, co nemůžu pochopit. Byl u nás kámoš, má firmičku. Nabídnul mi 5000 korun na činnost našeho občanského sdružení, ale chce, abych mu napsal, že jsem dostal tisíců 50. Prý to je úplně normální. Z toho kroutím hlavou, že mám namožené krční svaly. Fakt je to normální? Mě se to nějak nezdá.

No nic