Není rodič jako rodič, a tak sociální pracovnici v Děčíně není divné, že Štěpánka má už od loňských prázdnin vši. To jsou ty malé hnusné potvůrky, co kladou vajíčka do vlasů a sají krev z dobře prokrvené pokožky hlavy. Prý v Boleticích je to normální. (Boletice - děčínská čtvrť)

Ale ku..a mě to normální nepřipadá!!!

Každý druhý týden musím koupit přípravky na hubení vší a první, co musí Pánka udělat jak přijede, je procedura v koupelně ... Skončí víkend, Pánka se vrací k láskyplné náruči matky, která jí proti vším nedá NIC!!!

V březnu jsem odeslal na soud podrobnou zprávu o příjmech celé naší rodiny a dva týdny nato mi přišla urgence, ať doložím příjmy. A to jsem psal, že hlavním zdrojem mých příjmů je odměna pěstouna ve zvláštních případech, která se vyplácí na základě zákona ... blablabla ... prováděcí vyhláška či co ... blabla ...

Konečně přišlo předvolání k soudu, stání máme 14. července v 10.50 hod. A co nepřišlo s předvoláním? Doložte své příjmy, nechte vyplnit u zaměstnavatele přiložený formulář. Doručte soudu nejpozději do 7. července. Jestli nejsem paroháč, jako že jsem kdysi býval, tak teď jsem z toho jelen. Soudci pošlu odkazy na zákony, kterými se řídí všechny moje příjmy, a on na mě takhle. Jestli on nestudoval práva v Plzni.

S "mojí" sockou jsme podali stížnost na matku. Moje socka to odeslala soudu i socce v Děčíně. A výsledek? Volal jsem matce, ta mi ale jen vyčetla, že s ní nespolupracuju. Když jsem se jí ptal, proč tedy s Pánkou 2 roky nebyla u doktorky, řekla mi, že měla s doktorkou jakousi dohodu. Když jsem jí řekl, že jsem s doktorkou mluvil a vím, že celou ordinaci před časem předala nějaké kolegyni, které bylo divné, že tak malou holku ještě neviděla, položila telefon, přerušila hovor.

V mezičase jsem se jí ptal, proč zapomněla na to, že má taky syny, kterým se po ní fakt moc stýskalo. V tom okamžiku otočila hovor na alimenty.

Tak jsem volal socce v Děčíně. Až ta mi řekla, že na základě mojí stížnosti je Pánka objednaná na psychologické vyšetření a že uložila matce převést její kartu na pediatrii v Děčíně. Řekla mi i jméno psycholožky. Musel jsem si jí najít na netu. Zavolal jsem jí a ona mi řekla, kdy bude Pánku vyšetřovat. To se stalo včera. Kupodivu matka připustila, že jsou tady nějaký problémy, ale vlastně za všechno můžu já. Pánka má psychické problémy hlavně kvůli tomu, že jí unavuje cestování na návštěvy za mnou a sourozenci. Je sice pravda, že problémy se značně vystupňovaly po posledních letních prázdninách, kdy se matka s Pánkou přestěhovaly k jakémusi pánovi do Děčína, ale patrně za to nemůže změna prostředí a devátá či kolikátá změna partnera matky tolik, jako lpění otce a sourozenců na styku s Pánkou.

Psycholožka mi odmítla vydat zprávu o jejím šetření. Pátral jsem tedy v zákonech a zjistil jsem, že jsem zákonným zástupcem dítěte stejně jako matka. V případě sporu mezi rodiči soud ustanoví opatrovníka, to se stalo. Proč tedy psycholožka (ne doktorka, pouze magistra), ačkoliv dostala zadání od opatrovníka, dá zprávu do rukou pouze matce a ostatní vynechá??? A ještě mi do telefonu řekne, že maminka je chudinka a já můžu za všechno zlé, co se mojí dceři děje?

Po několika dnech strávených v posteli ve společnosti prášků, čajů s citrónem a knížky jsem zpátky. Přemýšlel jsem mimo jiné o tom, jestli mám či nemám ukázat fotky, které jsem dostal mailem.

Někdy o loňských vánočních svátcích se bývalý mojí bývalé vrátil z práce a našel dům prázdný. Zlobil se, už zase.

Nebylo to poprvé, co ho přívítal podobný obraz

Byl to jeden z důvodů, proč jsem od bývalky kdysi odešel

V tomto žije moje dcera. To je obývák, obvykle výstavní síň každé domácnosti.

Jako člověk chodí k jednomu lékaři, tak už léta chodím k jednomu advokátovi. Po nahlédnutí do spisu jsem se objednal a zašel za ním.On si připomněl můj spis a mojí rodinu. Přinesl jsem mu protinávrh matky Štěpánky, vyjádření sociálek a "svědectví", podle kterého jsem fakt zavrženíhodný. Kupodivu když jsem mu to četl a líčil, víc mě trápilo obvinění, že matce bráním ve styku se syny, než obvinění ze sexuálního obtěžování svěřenkyně mých rodičů. Ale můj advokát se mě zeptal:
"Udělal jste to?"
"Co?"
"To osahávání. Je to pravda?"
"No není."
"No tak vidíte. Trvejte si na svém. Vy jste matce ve styku nikdy nebránil, ona lže. Ať ona dokáže, že jste jí bránil. Ona tvrdí, že partnery střídá kvůli vám, vy trvejte na tom, že to není pravda, a ať to ona dokáže. Vy máte výbornou pověst, ona ne. A na to máte důkazy napsané a podepsané sociálkami. A kdyby někdo chtěl u soudu tvrdit, že jste se před jedenácti lety dopustil trestného činu, ptejte se, proč to neohlásili dříve, třeba proč na to matka neupozornila, když chtěla Přemka do péče, tuším před třemi lety. A vůbec, nepodepsaný kus papíru zpochybněte, zpochybněte jeho důvěryhodnost. Mohli bychom tady napsat štos svědectví proti matce a určitě bychom se tak od pravdy neodchýlili, jako ona. Popravdě, matce teče do bot a kalí vodu. Trvejte na tom, aby to dodělal soud v Lípě. Vlastně i tím, že se přestěhovala do Děčína, se jenom snaží oddálit verdikt soudu. Ačkoliv ..."

A následoval výklad zákonů, které řeší přenesení místní příslušnosti. A jak mě uklidnil, tak mě vyděsil.

No nic. Uzavřel to tím, že si nejspíš soud vyžádá znalecký posudek psychologa na Štěpánku a mám trvat na tom, aby byl prováděn bez přítomnosti rodičů. A mám trvat na tom, aby byl. Můj pocit - soud to měl udělat už dávno.

Večer mi přišel mail od Newold a donutil mě zamyslet se z jiného úhlu pohledu. Díky, Newold, všechny tvoje písmenka byly důležitý.

Když jsem byl na soudu kvůli alimentům nejstaršího syna, zastavil jsem se na opatrovnickém oddělení a nahlédl do spisu Štěpánky.

Četl jsem vyjádření mojí sociálky - dost dobrý. Doporučila svěření Štěpánky do mojí péče a hezky to zdůvodnila. Neopomněla situaci dva roky starou, kdy matka zmizela na pár měsíců na Slovensko a já jí neměl jak vrátit dceru. Matka na mě přesto podala stížnost u soudu a soudkyně mi poslala výhružný dopis (pokuta 50 000 korun a tak). Štěpánku jsem tehdy dal do školky (byla těsně před školou), obvodní lékařka mi ochotně poslala její kartu, a moje "socka" hezky napsala, že tehdy matka nebyla k zastižení na území republiky. Dále napsala, že máme prostorný, účelně zařízený byt připravený pro přijetí Štěpánky atd a že změnu výchovného prostředí doporučuje. Chodí k nám, zná nás, ví, jak to u nás vypadá. Zdůraznila, že jsme pěstounská rodina, čili pod stálým dozorem sociálky a těšíme se výborné pověsti v sousedství i ve školách našich dětí.

Sociálka z Lípy napsala, že v domácnosti matky není udržován pořádek ani čistota (Renčo promiň vyšinutí z větné stavby, tak to tam stojí ), zdi jsou vlhké, je na nich plíseň. Malou zastihla v přítomnosti 70ti leté babičky (matky matky), která se v přítomnosti Štěpánky "o otci vyjadřovala negativně" a ta řekla, že malou hlídá odpoledne, dokud matka nepřijede z práce a na víkendy si jí bere k sobě. Ve škole prý s malou nejsou problémy. Na závěr napsala, že neshledala důvody ke změně výchovného prostředí. To mi přijde zvláštní.

Matka v protinávrhu napsala, že celé naše manželství stálo za houby. Já byl příživník, proutník, ona byla svatá. Děti, které mám v péči, mi nechala pod nátlakem. Štěpánka se v poslední době rapidně zhoršila ve škole. Já jí bráním všemožně ve styku se syny, které mám v péči a mluvím o ní zle, když tvrdím, že střídá partnery pro svoje potěšení. Partnery střídá hlavně kvůli tomu, že se do nich navážím a oni nevydrží můj nátlak. Musí za mě platit dluhy z manželství a to, že mám postiženého kluka v pěstounské péči a invalidní manželku, to všechno dělám pro peníze. Nepracuju a žiju na úkor daňových poplatníků, čímž dávám špatný příklad dětem. A tak Štěpánku chci do péče jen kvůli tomu, abych na ní bral alimenty, ale pozor!!! "Jsou tu jisté závažné okolnosti ..." a následuje odkaz na svědectví mého otce. Nepodepsané. (Za zmínku stojí, že jsem jí nechal dům a z bytu si odvezl jen polovinu oblečení dětí kvůli tomu, že když si je vezme na návštěvu, aby se měly do čeho obléct. Než si je opravdu vzala, oblečení jim bylo malé - a nechala si to nejlepší, co děcka měly.)

A v něm se praví, že jsem úchyl, který osahával holku, kterou on má v pěstounské péči. Holčina má 24 roků, pěstounská péče končí dosažením zletilosti. Manželství mých rodičů bylo vždy příkladné, ... bez ohledu na to, že když jsem byl na vojně, tatík bydlel jinde s jinou ženou a v našem domečku bydlel jiný pán. Následuje líčení toho, jak moc jsem úchylný ve vztahu k dětem i postiženým, zvláště ke své matce. No fuj, jsem zavrženíhodný. Nechybí obsáhlé pojednání o tom, jak se můj tatík vždycky dokázal postarat o rodinu a vždy svědomitě pracoval a vydělával dostatek peněz, aniž by se zmínil o období, kdy se mu nedařilo a já pravidelně přispíval tisícovkou do jejich rodinného rozpočtu v době, kdy chleba nestál ani deset korun. Tehdy odměna pěstouna činila 300 korun měsíčně. Není tam ani zmínka o tom, kolik má exekucí a proč nemá pevnou lilnku.

Nedalo mi to. Znovu jsem zapátral ve spisu. Asi 10 měsíců po našem rozchodu matka do protokolu, u kterého jsem nebyl a nemohl ho nijak ovlivnit, uvedla, že naše "manželství dle jejího názoru bylo spokojené po celou dobu" a sama navrhla, aby Přemek a Béďa byli svěřeni do mojí péče. Za dalších několik měsíců sama souhlasila se zrušením společné pěstounské péče ohledně Ondry a svobodně a bez nátlaku souhlasila se svěřením Ondry do mé výhradní pěstounské péče.

Bude soud zkoumat závažná obvinění proti mě? Vezme soud v úvahu, že můj nejstarší syn se mnou skoro 4 roky nemluvil kvůli tomu, jak o mě jeho matka mluvila? Zváží soud, že přes závažná obvinění matky, o kterých jsem se dozvěděl až ze spisu, se ke mě d ´Artagnan na prahu své dospělosti přestěhoval? Vezme soud v úvahu, že pokud zůstane Štěpánka v péči matky, hrozí zcela reálně, že se bude snažit izolovat ji ode mě i od jejích  sourozenců?

Šli jsme parným létem na procházku městem s dětmi. Štěpánka byla veselá a rozpustilá. Dali jsme si zmrzlinu do kornoutků, jaké je po městě plno. Bylo dobře, bylo veselo. Když jsme přecházeli silnici, Štěpánce upadla zmrzlina z kornoutku na zem. Držel jsem jí za ruku, nevšiml jsem si toho. Najednou jsem cítil, jak jí vibruje ručička, tak jsem se na ní podíval. Třásla se úplně celá. Z očí jí tryskaly krokodýlí slzy, dívala se na mě upřeně, těmi dvěmi uplakanými studánkami. Já se jí díval do očí, pak mi pohled sklouzl na prázdný kornout a hned zpátky do jejích očí.

"Štěpánko ..." chtěl jsem říct něco normálního, ale skočila mi do řeči naléhavě, doslova vřískala:

"Ale já to neudělala schválně!"  a pláč. Naléhavý, usedavý pláč, celá se třásla.

Vzal jsem její hlavičku do dlaní, utíral jí slzičky a vysvětloval jí, že to přece nikdo neudělá schválně, aby hodil zmrzlinu na zem. Manželka k ní také přišla, oba jsme jí hladili a konejšili, dokud se nepřestala třást.

"...ale ... ale babka mě za to zmlátila, když se mi to stalo. A prej mi jí už nikdy nekoupí ..." vzlykala.

No nic, otočili jsme se, šli koupit novou zmrzlinu. Ta už Štěpánce nespadla. Ale tahle vzpomínka (a jí podobné) mě někdy v noci probouzejí ze sna. To jsou moje noční můry. Tehdy jsem si netroufl zeptat se Pánky, jestli jí zmrzlinu někdy koupí její matka. Vím totiž, že ta s ní moc času netráví.

Pánka, Šepi, Blaženka, prostě moje malá Štěpánka. V neděli jsem jí vracel její matce poté, co u mě byla měsíc, ale bylo to divné, moc divné.Její matka, moje bývalka, byla tak o deset roků starší, než když jsem si od ní Pánku bral před měsícem. Bez závažných protestů si pro ní přijela z České Lípy až do Opavy a nechtěla po mě ani korunu. Nezeptala se, jestli může vidět kluky (svoje děti)!!! A byla od nich jen pár desítek metrů!

Byla pohublá, zmatená. Nedokázala mi odpovědět na to, jestli si budu moct vzít Pánku ve čtvrtek 2. září na víkend, prý je to moc daleko. Když jsem jí řekl, že to je den, kdy máme soud, jen tupě zírala a po pár vteřinách ze sebe vysoukala "...ajo ... a proč?" No tak jsem připomněl se shovívavostí téměř pečovatelskou, že jde o alimenty. Opět dlouhé mlčení ... "Nojó vlastně ... ale to je fakt daleko ..." Odpověděl jsem jí, že to je za necelé tři týdny. Obrátila svůj pohled ke mě, ale nedívala se na mě, jen přese mě tupě zírala skrze mě někam daleko a řekla, že fakt neví, je to pro ní příliš vzdálená budoucnost.

Pak jsem se dozvěděl, že nepřijela s tím pánem, kterého čekala Štěpánka, ale s někým úplně jiným. Pečlivě přede mnou tají, s kým zrovna chodí, ale Pánka má 8 roků, tak mluví. Pánka čekala Radka Koutnýho z Děčína, někde z Boletic. Ten jí prej slíbil, že jí koupí koně a je moc hodnej. Spí s ní a s mámou na gauči.

Jak se asi Pánka cítila, když mě měsíc přesvědčovala o tom, jak je Radek skvělej a když potom v autě našla úplně jinýho chlapa ... nevím, její mobil je vypnutý.