Od Pavla jsem se dozvídal fakt zajímavé příběhy. Třeba kterak na noční odešel a pak se dozvěděl, že u nich přespal jakýsi kámoš. Nebo kterak se má bývalá vrátila z hospůdky kolem půlnoci, ačkoliv v deset zavřeli a cesta trvá sotva 10 minut. Ale teď vážně, kdo je číslo 9? Je to ten pán, za kterým jezdí do Děčína, a se kterým spí na jednom gauči i s malou Pánkou, nebo je to ten s tím fárem, který u ní nocuje?

Mám v tom pěkný zmatek. A sousedky vypráví, a Pánka vypráví, ale kdo to řekne té soudkyni, když při soudním stání to bude jen mé slovo proti jejímu?

Nedávno jsem bývalce volal. Chtěl jsem vědět, proč se dcerce nemůžu dovolat na mobil a kdy s ní budu moct prohodit pár slov. Tak mobil prý má v Děčíně, stejně jako vysvědčení, které jsem ještě neviděl. Ale neví, kdy tam pojede, jsou doma. Když jsem mluvil se Štěpánkou, říkala mi, že jsou doma na zahradě a ona vyndavá kamínky z pneumatik u auta. Pak jsem obdržel zprávu: "Nevíš kde je Štěpánka? Jel jsem kolem a nejsou doma, auto tam nestojí."

Náhle se po jejím boku začal objevovat vysoký, urostlý chlap, pan výpravčí z hlavního nádraží. Řekl jsem si - ten chlap vypadá rozumně, má minimálně maturitu, je úspěšný v práci, vydělává pěkný peníze. To by mohlo klapnout. Během jeho působení ale Jenda odešel od matky a přestěhoval se k nám. Jednou jsem se s Pavlem ošklivě pohádal a naše hádka neměla vítěze. Pak jsme si vyměnili pár mírně kořeněných zpráv přes facebook, ... a pak se Pavel odmlčel, asi na půl roku.

Během té doby jsme se s mou bývalou párkrát potkali na soudu. Ani jednou nepřiznala, že s Pavlem žije a že jeho výplata je součástí jejich rodinného rozpočtu. Ani jednou nepřiznala, že s ním má nějaký poměr. Vždycky ho vydávala jen za kamaráda, který jí dělá dřevo.

Pavel zmizel. Už jsem nedoufal, že ho někdy uvidím, ale náhle mi od něj přišla zpráva, někdy letos začátkem léta. Začali jsme si chatovat na facebooku ... a já se začal dozvídat věci tak šílené, že ani nevím, jak je popsat. A tak si je zatím nechám pro sebe, i když vím, že už v září budu muset být připraven o nich mluvit před soudem.

Toto je kapitolka, kterou jsem měl dlouho v mlze. Bývalka se totiž z rozsudku dozvěděla, že časté střídání partnerů se soudu příliš nelíbí, a tak začala svoje vztahy pečlivě tajit. Když se k nám Jenda přestěhoval, dozvěděl jsem se, že po odchodu Pepy to nějaký čas znovu táhla s Jéňou, ale taky měla někoho v Děčíně. Toho ale nepředstavila ani dětem. Jéňa, číslo 4, se k ní tedy zhruba po roce vrátil, ale prý už tam nebydlel, jen občas přespával. Pamatuju si, že mi občas předával Štěpánku, ale měl jsem pocit, že se přede mnou stydí.

A pak přišla osmička.

Náhle Jéňa zmizel a objevil se Pepa.Trochu vyšší, hubený, na krátko střižený. Úřednické brýle a jemné ruce napovídaly, že se živí intelektuálně. Byl úředníkem ve VZP. Vypadal velmi slušně, a mě ho přišlo děsně líto. Hned jsem psal na soud návrh na změnu výchovy, chtěl jsem Pánku k sobě. Už jsem měl dost toho střídání chlapů. Pepa se mi snažil domluvit, abych na "Olinku" tolik netlačil. Řekl jsem mu, že pro mě je jen číslo pět a jestli bude s mou bývalou ještě za rok, určitě se s ním budu bavit, ale zatím není v mých očích člověkem, který by byl v pozici nějakého partnera k jednání.

A rok se s rokem sešel a Pepa byl pryč. Soud jsem prohrál, stejně tak i odvolací. Soud sice konstatoval, že časté střídání partnerů by mohlo být v budoucnu důvodem ke změně výchovného prostředí, ale Štěpánka je dosud tak malá, že z toho ještě nemá rozum, a tak jí toto nevhodné chování matky neovlivňuje negativně.

Později jsem si s Pepou vyměnil pár mailů, párkrát jsme si volali, ale o tom někdy příště.

Vrátila se do svého domku a hned si nastěhovala chlapa. Byl to ten chlapík z konce ulice, zedník. Ne příliš vysoký, mírně zavalitý, blonďák. Byl to první chlap, který se na mě díval s respektem. A byl první, o kom jsem si myslel, že by pro ní a moje děti mohl být ten pravý. Moc nemluvil, ale když mi předával dceru, choval se pokorně a neměl jsem s ním žádný problém.

Napsala na něj svůj dům. Bála se toho, že jí doženou exekuce.

O Jéňovi toho moc nevím. Byl mi sympatický a Pánka o něm mluvila hezky. Akorát nevydržel moc dlouho a já už začal mít vážné obavy o svoje děti, které zůstaly u bývalky.

Neznám historii přechodu od Milana k Františkovi. Dost mě překvapilo, že Frantík byl tak o 30 roků starší než ti předchozí dva. Otec 7 dětí se třemi ženami, vesničan odkudsi z Heřmanic. Jeho dům - stará roztrhaná ratejna. V Heřmanicích měla moje teta obchod s potravinami. Františka jsem viděl snad jen jednou. Díval se na mě tím typicky venkovským pivním pohledem, který naznačoval, že kromě něj jsou všichni nuly. A on je ten, kdo zná a ví.

Plánovali svatbu, ale brzo je to přešlo. V Heřmanicích není hospoda, a tak chlapi popíjeli svoje pivko u krámu mojí tety. A moje tetička, zlatá ženská, mi vyprávěla, jak se vesnice stará o mojí Pánku, protože bezprizorně pobíhá po vesnici.

Jednou jsem zašel do pokoje, kde žil můj syn Jenda se synem Františka. Zvedl se mi žaludek. Kluci spali na hóóódně starých gaučích, začernalých propocením. Skříně byly někde z počátkuk století, ale prázdné. Oblečení bylo na hromádkách chaoticky rozmístěných po celém pokoji. Na podlahu se daly sázet brambory. A mě začalo docházet, že v tomhle ty svoje děti nemůžu nechat.

Ale vztah mojí bývalky s Františkem neměl dlouhého trvání. Až po mnoha letech jsem se dozvěděl, že František se vůbec nejmenuje František, ačkoliv ho tak uvedla moje bývalá v soudním spisu.

V ulici, kde jsme bydleli, byly po obou stranách zajímavé sousedky. Říkal jsem jim "pravá" a "levá". Pravá měla šedivé vlasy, syna a snachu. Taky měla cirkulárku, než mi jí dala :-) Levá měla tmavé vlasy, silné brýle a manžela po mrtvici, na vozíku. Měla také syna. Jmenoval se Milan. Milan byl na jedno oko slepý a druhým okem toho moc neviděl. Byl mladý, pěkně rostlý, fakt pěkná figura. Rozumu moc nepobral, ale asi se mojí bývalé zalíbil, zvláště poté, co vyšlo najevo, že je panic.

No nic. Honza, číslo 1, bydlel v Liberci a měl tam svoje povinnosti. Nemohl s mou bývalou být pořád. A tak se to stalo. Jednoho krásného dne Honza přijel a zjistil, že v ložnici už není jediný. Nějak to neunesl a s mou bývalou se rozešel. Nadešla krátká éra Milana. Levá sousedka mě prosila, ať jim to rozmluvím, ať se do toho nějak vmísím, Milan se mě bál a vyhýbal se mi. Počíhal jsem si na něj, vysvětlil mu, že nejsem jeho nepřítel, že je to jeho věc a bylo by zlé kvůli jakékoliv ženě zahazovat naše přátelství ... a jeho matce jsem řekl, že moje bývalá je dospělá a svéprávná žena.

Štěpánka byla ještě maličká. Doufal jsem, že se její matka snad brzo vybouří a najde si někoho, s kým bude šťastná. A věděl jsem, že ani Milan to nebude. Asi po třech měsících nadešel šokový obrat, přišel pán číslo 3

Kdysi jsem si vzal domů dva kluky z Jedličkova ústavu. Ředitelka je tehdy chtěla odsunout na druhý konec republiky, protože už byli dospělí a byli ... no řekněme problémoví. Pro ně by to znamenalo zpřetrhání všech vztahů, kontaktů, ... šílený. Vyklidil jsem jim půdní podkroví. Holé cihly jsem omítnul, natáhl elektřinu, zateplil střechu, sehnal postele a nějaký nábytek. Kluci si na vybudování mládeneckého pokojíčku přispěli.

A tak u nás žili, to jsem byl ještě s bývalkou. Kluci chodili do školy a ze svých invalidních důchodů přispívali na domácnost. Honza je silná osobnost a bezva kluk. Chybí mu dlaně a jedna noha. Mě kluci říkali "tatínku" nebo "taťko" a mojí tehdejší manželce říkali "mamko". Po nějakém časeodešli do vlastních bytů a žili si svoje životy. Dál jsme se ale stýkali a bylo to super.

Jednou, to už bylo jasné, že naše manželství je v troskách a jdeme od sebe, odjela moje žena do Liberce. Jaké bylo moje překvapení, když mi řekla, že byla u Honzy a že se s ním vyspala. Hned jsem mu volal, jestli je to pravda, a on mi řekl, že se to prostě stalo a že se s tím musím smířit. On ji miluje a chce s ní žít ...

Šok

A tak jsem sbalil děti, o kterých jsme byli dohodnuti, že budou žít se mnou, a odjel pryč na týden, zrovna začínaly jarní prázdniny. Odjeli jsme k té, která má mimořádný vztah k dětem a měla (a dosud doufám má) krásný vztah se mnou. Sotva jsme vytáhli paty z baráku, přijel Honza a byl tam. Někdy v půlce prázdnin mi volala tehdejší manželka, chtěla, abych se vrátil v neděli a aby vše zajelo do starých kolejí. Chtěla abych přijel až večer, protože Honza odjede odpoledne. V duchu jsem si říkal - tak teď si chce užít a já se tam mám vrátit a poslouchat řeči sousedů a sousedek, znovu snášet její výlety kamsi do neznáma, starat se o celý barák, o děti a o domácnost ...

A tak jsem odešel tak, jak jsme byli už pár měsíců dohodnutí. Vzal jsem si Přemka a Béďu, protože ti byli problémoví, a Ondru, protože o něj by se nedokázala postarat, ba ani nechtěla. U ní zůstal Jenda, protože byl nejstarší a zastal už kus práce, a Štěpánka, protože na ní brala mateřskou.

S Honzou jí vztah vydržel snad necelé tři měsíce. Ne že by jí chtěl Honza opustit, ale stál jí dost peněz a našla si novou známost. A o tom příště