Náhle Jéňa zmizel a objevil se Pepa.Trochu vyšší, hubený, na krátko střižený. Úřednické brýle a jemné ruce napovídaly, že se živí intelektuálně. Byl úředníkem ve VZP. Vypadal velmi slušně, a mě ho přišlo děsně líto. Hned jsem psal na soud návrh na změnu výchovy, chtěl jsem Pánku k sobě. Už jsem měl dost toho střídání chlapů. Pepa se mi snažil domluvit, abych na "Olinku" tolik netlačil. Řekl jsem mu, že pro mě je jen číslo pět a jestli bude s mou bývalou ještě za rok, určitě se s ním budu bavit, ale zatím není v mých očích člověkem, který by byl v pozici nějakého partnera k jednání.

A rok se s rokem sešel a Pepa byl pryč. Soud jsem prohrál, stejně tak i odvolací. Soud sice konstatoval, že časté střídání partnerů by mohlo být v budoucnu důvodem ke změně výchovného prostředí, ale Štěpánka je dosud tak malá, že z toho ještě nemá rozum, a tak jí toto nevhodné chování matky neovlivňuje negativně.

Později jsem si s Pepou vyměnil pár mailů, párkrát jsme si volali, ale o tom někdy příště.