Neznám historii přechodu od Milana k Františkovi. Dost mě překvapilo, že Frantík byl tak o 30 roků starší než ti předchozí dva. Otec 7 dětí se třemi ženami, vesničan odkudsi z Heřmanic. Jeho dům - stará roztrhaná ratejna. V Heřmanicích měla moje teta obchod s potravinami. Františka jsem viděl snad jen jednou. Díval se na mě tím typicky venkovským pivním pohledem, který naznačoval, že kromě něj jsou všichni nuly. A on je ten, kdo zná a ví.

Plánovali svatbu, ale brzo je to přešlo. V Heřmanicích není hospoda, a tak chlapi popíjeli svoje pivko u krámu mojí tety. A moje tetička, zlatá ženská, mi vyprávěla, jak se vesnice stará o mojí Pánku, protože bezprizorně pobíhá po vesnici.

Jednou jsem zašel do pokoje, kde žil můj syn Jenda se synem Františka. Zvedl se mi žaludek. Kluci spali na hóóódně starých gaučích, začernalých propocením. Skříně byly někde z počátkuk století, ale prázdné. Oblečení bylo na hromádkách chaoticky rozmístěných po celém pokoji. Na podlahu se daly sázet brambory. A mě začalo docházet, že v tomhle ty svoje děti nemůžu nechat.

Ale vztah mojí bývalky s Františkem neměl dlouhého trvání. Až po mnoha letech jsem se dozvěděl, že František se vůbec nejmenuje František, ačkoliv ho tak uvedla moje bývalá v soudním spisu.