Vrátila se do svého domku a hned si nastěhovala chlapa. Byl to ten chlapík z konce ulice, zedník. Ne příliš vysoký, mírně zavalitý, blonďák. Byl to první chlap, který se na mě díval s respektem. A byl první, o kom jsem si myslel, že by pro ní a moje děti mohl být ten pravý. Moc nemluvil, ale když mi předával dceru, choval se pokorně a neměl jsem s ním žádný problém.

Napsala na něj svůj dům. Bála se toho, že jí doženou exekuce.

O Jéňovi toho moc nevím. Byl mi sympatický a Pánka o něm mluvila hezky. Akorát nevydržel moc dlouho a já už začal mít vážné obavy o svoje děti, které zůstaly u bývalky.