Pánka, Šepi, Blaženka, prostě moje malá Štěpánka. V neděli jsem jí vracel její matce poté, co u mě byla měsíc, ale bylo to divné, moc divné.Její matka, moje bývalka, byla tak o deset roků starší, než když jsem si od ní Pánku bral před měsícem. Bez závažných protestů si pro ní přijela z České Lípy až do Opavy a nechtěla po mě ani korunu. Nezeptala se, jestli může vidět kluky (svoje děti)!!! A byla od nich jen pár desítek metrů!

Byla pohublá, zmatená. Nedokázala mi odpovědět na to, jestli si budu moct vzít Pánku ve čtvrtek 2. září na víkend, prý je to moc daleko. Když jsem jí řekl, že to je den, kdy máme soud, jen tupě zírala a po pár vteřinách ze sebe vysoukala "...ajo ... a proč?" No tak jsem připomněl se shovívavostí téměř pečovatelskou, že jde o alimenty. Opět dlouhé mlčení ... "Nojó vlastně ... ale to je fakt daleko ..." Odpověděl jsem jí, že to je za necelé tři týdny. Obrátila svůj pohled ke mě, ale nedívala se na mě, jen přese mě tupě zírala skrze mě někam daleko a řekla, že fakt neví, je to pro ní příliš vzdálená budoucnost.

Pak jsem se dozvěděl, že nepřijela s tím pánem, kterého čekala Štěpánka, ale s někým úplně jiným. Pečlivě přede mnou tají, s kým zrovna chodí, ale Pánka má 8 roků, tak mluví. Pánka čekala Radka Koutnýho z Děčína, někde z Boletic. Ten jí prej slíbil, že jí koupí koně a je moc hodnej. Spí s ní a s mámou na gauči.

Jak se asi Pánka cítila, když mě měsíc přesvědčovala o tom, jak je Radek skvělej a když potom v autě našla úplně jinýho chlapa ... nevím, její mobil je vypnutý.