Původně jsem chtěl něco vytvořit - koláž, kde by nechyběly lentilky, tenisový míček, něco nově starého atp. Ale události posledních dnů mi sebraly tu správnou inspiraci pro hraní. Všichni se s něčím pereme, zápasíme jak draci.

Citát pod přáním naší veterinární ordinace je cizí mnoha otcům i matkám a našim politikům na všech úrovních zcela uniká. A tak mi přišlo příhodné hodit do placu péefko, na kterém je moje žena s naším pejskem, kterého s klukama dvakrát denně pícháme (myslím inzulín, žádná zoofilie ) a přeju vám všem hodně sil do dalších životních bitev a bojů. Užijte si ve zdraví vánoční svátky, důstojně oslavte Silvestra a ať je ten nastávající rok lepší, než byl ten starý.

PS: S benjamínkem jsme vytvořili misku salátu:

Tato fotka je skoro přesně o rok starší než ta ranní

Demokraticky bylo rozhodnuto, že než přijde Ježíšek, vymaluje se koupelna, kdyby si tam chtěl náhodou Ježíšek něco umýt. Přece jen, je nás na ní hodně a sem tam se nějaká ta plíseň na stropě objeví. A tak jsem pořídil savo ve spreji a když už je ta středa, řekl jsem si, že to udělám dneska.

Beru židli, savo - namířím a stříkám, stříkám, stříkám! Za chvíli nemůžu dýchat. Rychle ven, otevřít okno a HÝÝÝÝ ... Takhle to nepůjde. Jdu hledat roušku, určitě nějakou mám. No mám, ale kde? Až budu hledat vodováhu, najdu jí. No nic. Beru nějaké dětské kraťásky s gumou v pasu a vyrábím roušku domácí. Opět stříkám.

Když mám vystříkáno, nechám působit. Rozmíchám barvu, otevřu budvárek (byl v akci) a začnu malovat. Dvě pauzy na nádech a je bílo. Nádhera.

Savo cítím s každým nádechem. Dostávám barvu stěn v koupelně a trávící soustava zařazuje zpětný chod. Neměl jsem si dávat to pivo, napadlo mě. Rychle k oknu, nááádech - úleva. Nebezpečí zažehnáno. Houby pivo, z toho se člověku špatně nedělá, neměl jsem tolik stříkat, středa - nestředa.

Mysleme pozitivně, blíží se Vánoce . Buďme dobře naladění, radujme se! Lentilka má čím topit a kdyby měla málo, Newold má pro ní nachystáno ve sklepě

Samice od kraba? A od hada? A tak mě dneska napadlo, že jmeniny má dnes samec od Lentilky.

Tak se dneska hezky usmívejte a pěkně upravte, třeba jako můj benjamínek

hezkou středu

aneb Když Míra nepřijde

Kdysi jsem měl telefon: Nazdar, draku, jak žiješ? Nezajdeme na pivko? Ale jde to, a co ty? Dlouho jsme se neviděli.... A po několika málo dnech náš bývalý soused dorazil. Domluvili jsme se tak, že skočíme na pivko, probereme ženský, fotbal, politiku, zdrbneme všechny a všecko a tak, však to znáte.

Nejdřív jsme šli pěkně s celou rodinkou k Antonovi. Poseděli jsme venku, menší dětičky odřely skluzavku, rozhazovaly písek a štěrk, taková idylka. Pak jsme šli spořádaně domů, aby šly dětičky spát se sluníčkem. Skočili jsme pro kofolu, láhev rumu a pár piv, že ten večer nějak hezky dorazíme. Jenže to není točené pivíčko, a tak jsme zanechali doma vše, co jsme koupili, manželku a matku, i mladší děti či sourozence. Vyrazili jsme ve složení já, moji zletilí synci (Béďa a Jenda řečený D´Artagnan) a náš kamarád. Zpočátku šlo vše dobře. Pivo mělo říz, puškinové krásně dokreslovali naše všemi směry se rozebíhající fantastické nápady, ale pak přišla zavíračka.

To se našemu kamarádovi hrubě nelíbilo, a tak jsme ho z restaurace vyvedli, abychom si ušetřili ostudu či dokonce výprask od štamgastů. Na čerstvém vzduchu se uklidnil natolik, že se mu vrátila rozverná až hravá nálada. A tak jsme mu schovali cigára (upustil je a nemohl na zemi najít) a namluvili jsme mu, že si je koupil, ale servírka mu je nedala. Fakt byla sranda. Pak jsme mu je samozřejmě dali.

Po příchodu domů, po náročné cestě, všichni chtěli nějaký osvěžující nápoj. Většinu to osvěžilo, ne však všechny.

Se svými syny jsme se podělili o kofolu, notně si přihnuli z lahve Rozumné Univerzální Meducíny ... a chystali se uložit našeho unaveného kamaráda,

což se nám s vypětím všech sil a po eliminaci jeho agresivních výpadů proti servírce, která mu šlohla cigára, nakonec podařilo. Ale jsa v náladě rozmarné, veselé až rozverné, mým synům se v hlavách zrodil nápad:

Říkal jsem si v duchu - nebuď suchar a MLČ! Proboha, jen MLČ!!! Vzmohl jsem se jen na sotva slyšitelné - kluci, za zdí má soused ložnici, víte že to je prudil ...

Vzpomněl jsem si na svoje léta mládí a vzal foťák - vlastně jsem ho už držel

a sledoval, jak na ksichtu našeho drahého kamaráda houstne vrstva gelu gilette a byl sám zvědav, kam až zajde fantazie mých dětí

Bylo to brutální. Nechci vás unavovat všemi fotkami. Autory stylingu, čili designéry jsou D´Artagnan a Béďa. Prvně jmenovaného někteří znají, druhý je zde:

Ale pro jistotu ještě ten první:

Celou sérii asi dvaceti fotek jsme neměli odvahu kamarádovi ukázat hned, báli jsme se o svoje zdraví. Poslali jsme mu je mailem až asi za týden. Reakce byla úžasná, např. Ne abyste to dali na fb vy hovada, nebo vás zabiju a tomu podobně. Ale nakonec prohlásil, že to bylo fajn a že to musíme brzo zopáknout.

Jojo, už je to rok a půl ...

Před časem jsem psal o "kámošovi", který nám nabídnul peníze oproti dokladu s desetinásobnou částkou. Pěkně jste ho tady sepsuli, a to je dobře. Od té doby se mi podařilo navázat partnerství s německou nadací, která ochotně poskytne nějaké "drobné", i když to nebude to zadarmo, ale ani nevyžadují darovací smlouvu, narozdíl ode mě. Náš pan veterinář také radostně souhlasil s tím, že peníze za nafocení novoročenky nedá naší rodině, ale naší neziskovce.

A co ta práce?

Ve stanovách máme podporu a popularizaci aktivního života ... blablabla ... vyloučených, postižených, ...

Šokuje mě, jak je to západně od nás normální, zatímco na východ od berlínské zdi si lidé, kteří žijí normálně, absolutně nepřipouštějí, že by někdy mohli skončit na vozíku, na drogách, na přístrojích, závislí na finanční a jiné pomoci nestátního sektoru (nebo jejich blízcí, příbuzní, ...) a narozdíl od toho dnes patrně valnou částí lidí  nenáviděného i anglicky mluvícího západu drtivá většina lidí a firem nemá ochotu přispívat nestátnímu sektoru.

Před časem jsme točili dokument s Tomášem Škrdlantem, psal jsem o tom já i Newold. Režisér sbírá ocenění po celém světě, dostává za to velmi slušné peníze. A víte kolik peněz končí u těch, o kterých se točilo?

Ani koruna, všechno jde do kapsy pana režiséra. Tak to chodí v Česku. Nedávno získal dokument 1. cenu v Berlíně na mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů.

Ne, nechci si stěžovat. Jen mě mrzí, že průměrný český člověk (i firma!) dá ochotně peníze (nemyslím pár drobáků na uchlácholení svědomí typu 100 korun do kasičky na "postižené děti") na charitu jen tehdy, když ví, že z toho bude něco mít. A když se průměrný český člověk dostane do nesnází, natáhne ruku a převelice se diví, že mu není z čeho dát.

Proč to píšu? Tím chci říct těm, kterým se poněkud pokrčil pohled na nás, že v našem řečišti se patrně neocitli, nepili vodu z našich toků, neplavali v tom a netopili se v tom. Necítili v hrdle žádnou z těch pachutí, ani neochutnali z našich pohárů vítězství.

Před rokem 89

Nezajímal jsem se o ní, uvěřil jsem v Boha, když jsem byl na gymplu. Zajímal mě život. Blbé bylo, že mě STB přistihla, že vlastním zakázanou literaturu, když jsem šel navštívit svého věroučného oponenta - mladého katolického faráře, abych si s ním něco vyříkal. Než jsem se nadál, vyříkával jsem si toho víc s příslušníky STB.

A  výsledek důsledek?

Ředitel našeho vzdělávacího "ústavu" si mě pozval na kobereček, aby na mě řval mi řekl, že se ani nemám pokoušet podat si přihlášku na jakoukoliv VŠ, i kdyby to byla "hnojárna". To bylo někdy v půlce třeťáku. Vyslechl jsem si o svojí rodině i to, co jsem nevěděl. Třeba že rodiče mojí matky vlastnili ve starém zbouraném Mostě významné textilní továrny a dokonce si dovolili vlastnit zámek. Motivace ke studiu byla tatam.

V létě 89 jsem podepsal Několik vět a doufal. V listopadu jsem nadšeně cinkal na Václaváku ... a bál se. Nebyl jsem Pražák, už jen ta cesta do Prahy byla zajímavá. ČST ještě nic nepouštěla. Čekal jsem rodinu a i když jsem se bál, říkal jsem si - teď nebo zdrhnu.

Po roce 89

Všichni jsme žili v naději, že bude lépe. Živě si pamatuju, jak prognostik Klaus sliboval, že do deseti let bude průměrná mzda 20 000 korun. Netaktně zamlčel, jak raketově stoupnou ceny potravin, bydlení a lékařské péče. Věděl to, musel to vědět.

Kurňa a je lépe!!! Můžeme si říkat co chceme, cestovat kam chceme, studovat co chceme pokud na to máme ... koupit si co chceme, pokud na to máme, nikdo nám nediktuje, co nesmíme vidět nebo číst. Neplatí to úplně ve všem, ale oproti reálnému socialismu jsme v ráji.

S politikou jsem začal koketovat až těsně před rozvodem. Chtěl jsem jí poznat, vědět, jak to funguje. Stal jsem se členem malé parlamentní strany ... a udělalo se mi z ní zle.

Po posledních parlamentních volbách jsme si s klukama (moji synci) řekli, že když se blíží komunálky, podíváme se zblízka. Vstoupili jsme do strany, která nám byla nejbližší programem. Dostali jsme se do centra dění, ... na kandidátku také ... a zase se mi udělalo zle. Na schůzích místní organizace se řešilo, jak se s kým spaktovat a jak dělat kompromisy. Když jsem upozornil na ty body volebního programu, kterým jsem fakt rozuměl, že jsou diletantsky zpracované, byl jsem vyzván ke zpracování rozboru a návrhu. Makal jsem na tom jak vůl ... a výsledek?

Na příští schůzi měl náš předseda už jistou dohodu o koalici s jinými stranami a tak moc věřil tomu, že bude zvolen, že ho můj rozbor nezajímal. Nezajímaly ho ani názory ostatních členů strany na ostatní věci. Prostě už se "tam" viděl.

Moc mě potěšilo, že z celé trojkoalice se na radnici nedostal ani jeden z nich. Takovou politiku dělat neumím a nechci umět. Vrátil jsem se k tomu, co dělat umím (snad) a co chci umět co nejlépe. Na to se soustředím a to je moje parketa. Bez politiků se neobejdu, ale nemusím být jedním z nich.

Hawk!!!

Včera jsem si šel normálně lehnout jako člověk a v půl druhé ráno jsem se vzbudil a né a né spát. Je tohle normální?

No nic. Udělal jsem si kafíčko, zapnul PC a kdo mi nepíše? Moje neteř, studuje VŠ a taky zrovna nespí. Prej tak maximálně 4 hodiny denně. Sotva se s ní trochu pobavím, píše kámoška - vozíčkářka, zrovna potřebujě děsně řešit, který elektrický vozík je lepší a proč. Taky spí asi 4 hodiny denně. Dozvídám se, že všichni, kdo prodávají invalidní vozíky, jsou šmejdi!!! Kromě jedné firmy ovšem, to dá rozum.

No nic. Zašel jsem pro jistotu na záchod zkontrolovat, jestli jsem ještě chlapeček. Zatím je to dobrý. Vyřídil jsem si poštu na fb a maily, dodělal ty debilní stanovy, co jsem je měl odeslat už včera, pročetl si vaše články a komentáře. Chtěl jsem leckde reagovat, ale po tom dvojím chatování a práci na stanovách mám v hlavě nějak vymeteno.

No nic. Je půl pátý. Začíná se mi chtít spát, ale teď už to nemá cenu. Musím na úřad odnést lejstra, jinak nebudou penízky. Pak musím do špitálu pro snímky těch kostí mojí manželky, který nemá. Pak je musím zanést k tomu hodnému panu doktorovi na posudkovou komisi, co má pod zvonkem pro invalidy metrový žulový květináč. Přímo pod zvonkem.

Těším se až vyjde slunce, tma už je dneska ráno nějak moc dlouhá. Snad mi slunko objasní, co nemůžu pochopit. Byl u nás kámoš, má firmičku. Nabídnul mi 5000 korun na činnost našeho občanského sdružení, ale chce, abych mu napsal, že jsem dostal tisíců 50. Prý to je úplně normální. Z toho kroutím hlavou, že mám namožené krční svaly. Fakt je to normální? Mě se to nějak nezdá.

No nic

Švagr umřel rychle. Ještě neměl 40 roků. Na blbém horizontu se potkal s liazkou a ta mu rozdrtila celou horní polovinu těla. Řidič liazky měl mikrospánek a nedokázal mu do roztříštěné lebky vrátit mozek. Zkoušel to tak vehementně, že mu až na psychině museli vysvětlit, že to prostě nejde. A tak se z mojí ségry stala vdova.

Strýc zemřel na rakovinu, neměl ani 50 roků. Byl to výborný muzikant ... a proutník.

Babička z matčiny strany zemřela, když jí bylo 52 roků. Sedla si do křesla, aby si odpočinula, a bylo.

Babička z otcovo strany zemřela v nemocnici právě v den, kdy se narodil můj první syn. Ve stejné nemocnici. Mozková příhoda. Šel jsem za ní a zdravotní sestra mi řekla - "ale ta včera umřela, posílali jsme telegramy ..." takovým tónem, že bych jí zabil

Můj děda z otcovo strany spáchal sebevraždu, skočil pod vlak. Nevím proč, nikdo mi to neřekl.

Moje sestřenice, dcera maminky bratra, skočila z věžáku, měla asi 19 roků, prý kvůli nešťastné lásce. Ale kdoví, jak to bylo.

Manželka pohřbila tuším 3 ze svých 7 spolužáků ještě během základní školy (Jedličkův ústav Praha).

Začátkem loňského roku otěhotněla Romča, všichni jsme jí to přáli. Koncem roku porodila a všechno se zdálo ok, ale pár týdnů po porodu zemřela na srdeční selhání. Zanechala manžela a dceru. To byla ta brunetka.

Pár týdnů nato zemřela matka dvou dětí, také kamarádka. Manželky spolužačka, krásná holka.

Někde mezitím manžel naší kamarádky zemřel tak blbě - vyrazil si s klukama na hory, na lyže. Popili - a on, maje přes metrák, na záchodě nezvládl situaci. Zapadnul mezi mísu a zeď, omdlel a udusil se vlastními zvratky. Zanechal ženu a dvě děti.

Kdysi jsem bydlel se svou bývalou ženou v domě, jehož polovinu dostala jako zápočet na dědictví. Bylo to poté, co zemřela její babička. Druhou polovinu obýval Pepík, její strýc. Soužití nebylo jednoduché. Chtěli jsme svou polovinu domu prodat, ... a strýc si našel přítelkyni. Všude jsem slyšel, že jeho přítelkyně je mor, neštěstí, .... oba byli těžcí alkoholici

Bez souhlasu strýce nebylo možné polovinu domu prodat. Strýc byl poněkud méně inteligentní, a tak se nechal ovlivnit jeho přítelkyní. Ve všem. A jednoho dne se stalo, že k nám přišla pošťačka s telegramem, že ta dáma zemřela. 
Postupem času vyšlo najevo, že ona dáma byla se strýcem v lese na dřevo, spadla jí na hlavu větev, což způsobilo fatální zranění - a ona zemřela. Strýc nebyl trestně stíhán.

Pár měsíců nato náš dům zachvátil požár. Děcka jsem házel ven oknem a vlastně nebýt toho, že jsem zrovna sledoval noční přenos NHL, asi bychom tam uhořeli. Prvním signálem toho, že něco není v pořádku, byl výpadek elektřiny. Bylo to koncem ledna. Z domu jsme vyskákali oknem skoro nazí. Vyšetřovatelé jako příčinu požáru označili úmyslné žhářství, ale stýček se nepřiznal ...

... za necelých 10 let byl Pepík nalezen v lese s rozraženou lebkou, ... ale já to nebyl...

Tento týden zemřel kámošky adoptivní otec. Byl starý a nemohoucí, jednou to přijít muselo, ale ty tahanice o majetek ... to je nechutný. Jeho druhá manželka, kterou si vzal asi před 10 lety (ta první zemřela někdy za komanče, když seděl za to, že si vzal děcka z děcáku a dovolil si mít vlastní dům), se snaží ze všeho vynechat jeho adoptivní dcery. Jeho mrtvola ještě nevychladla, ale jeho dům už se předělává.

Je mi zle, přátelé

Kdysi jsem kdesi se svou bývalkou vlastnil dům. Postihlo nás hrozné neštěstí, dům zachvátil požár ... a bylo po bydleníčku. Nějak jsme se s tím poprali, prodali pozemek a koupili jiný dům. Ale ten jiný dům byl ve stavu neobyvatelném. Rodinu jsem tedy zanechal tam, kde jsme zrovna náhradně bydleli a ujal jsem se úkolu zobytnění domu. A poněvadž bylo o rodinu dobře postaráno, zbyl mi čas i na nějaké ty kratochvíle.

Navštívil mě Honza. Po nějakém čase z něj bylo číslo 1, ale tehdy jsme spolu dokázali  (a dnes už zase dokážeme) vyvádět psí kusy.

Honza byl tehdy rozvedený a žil se svojí dcerou (to trvá dodnes, víceméně) a projevil zájem o můj videopřehrávač. Ten byl během požáru položený na piánu (křídle) a pěkně schytal požární vodu. Byl pokrytý vrstvou opadané rozmočené omítky. Já ho rozebral na součástky, všechno jsem čistil pod vodou kartáčkem na zuby (všechno bylo černé od kouře), pak vysušil, znovu sestavil - a světe div se - normálně to fungovalo.

Honza ten videopřehrávač hrozně chtěl. Chtěl jsem mu ho normálně dát, ale protože s námi obcovali přátelé Tonda a Ferda (fernet s tonicem), rozhodli jsme se na to sepsat kupní smlouvu.

Čl. I.

            Prodávající je společně se svou nejmenovanou manželkou, která však nemusí vědět všechno, výlučným vlastníkem videa zn. JVC (jévécé) včetně ovladače.

Čl. II.

            II.1. Prodávající tímto kupujícímu prodává věci uvedené v čl. I. této smlouvy a kupující je tímto od něj kupuje a přijímá do svého výlučného vlastnictví.

            II.2. Prodávající výslovně prohlašuje, že na převáděných věcech neváznou žádné právní závady, zejména zástavní či jiné věcné právo třetí osoby nebo nájemní právo třetí osoby. Zejména výslovně prohlašuje, že video je relativně v pořádku s přihlédnutím k jeho věku a opotřebení a kromě požáru neprodělalo žádnou zvláštní živelnou pohromu, krom toho, že s ním zacházely děti.

            II.3. Kupující výslovně prohlašuje, že je mu stav videa i ovladače ukraden, hlavně že to hraje. Velmi dobře ví, že bylo v bytě, kde žily čtyři děti a několik proténožců, že byt shořel, že video bylo na piánu, na které padala požární voda během zásahu – zdá se, že video je sovětský člověk, protože všecko vydrží.

Čl. III.

            III.1. Prodávající a kupující ze vzájemně dohodli na následující kupní ceně: video za láhev ferneta citrus o obsahu 500 ml, ovladač za láhev piva zn. Gambrinus o stejném obsahu.

            III.2. Video včetně ovladače bude kupujícímu předáno prodávajícím během náhodného setkání v průběhu tohoto století, zatímco kupující zaplatí celou kupní cenu bezprostředně po podpisu této smlouvy, resp. při dnešní cestě do koloniálu bezvýznamné nejmenované firmy Hypernova v České Lípě.

            III.3. Prodávající a kupující se vzájemně dohodli na tom, že obsah obou lahví bude zkonzumován společně a nerozdílně na přelomu tohoto a příštího roku v místě sepsání a podepsání této kupní smlouvy, tj. na adrese prodávajícího. V případě, že prodávající byť jen jednu z lahví vyprázdní předčasně jakýmkoliv způsobem, byť i nedopatřením, vzniká kupujícímu nárok na smluvní pokutu ve výši plné náhrady lahve fernetu a k tomu ještě lahev šampaňského, které bude použito k novoročnímu přípitku. Pokud kupující evidentně ponechá lahev do konce roku neporušenou a uzavřenou originálním uzávěrem, šampaňské hradí výhradně ze svých prostředků kupující.

Čl. IV.

            IV.1. Tato smlouva je vyhotovena ve třech stejnopisech s platností originálu, z nichž prodávající obdrží jeden, kupující jeden a jeden bude zaslán právnímu oddělení parlamentu České republiky, ať mají o čem přemýšlet.

            IV.2. Jakékoliv změny a dodatky k této smlouvě je možno uzavírat pouze v písemné formě.

            IV.3. Smluvní strany výslovně prohlašují, že si tuto kupní smlouvu pozorně přečetly a že je projevem jejich pravé a svobodné vůle a že při podpisu této smlouvy nejsou pod vlivem alkoholu, drog či jiných omamných nebo psychotropních látek. Na důkaz toho připojují své podpisy.

V Žandově dne 17. listopadu 2001 na počest 12. výročí osvobození od komunistického teroru