nebo Ježíš?

Když je čas školních rodičáků, nestihnu všechny najednou, jsem jenom jeden. Jenda, řečený D´Artagnan, se nabídl, že k Ondrovi do školy zaskočí, páč je to v Ostravě a má to brzo po škole.

Až doteď nic vzrušujícího, že.

Dneska jsem se v té škole zastavil na klábos s učitelkami. Bylo to velmi podnětné. Jaktěživ jsem se nesetkal s tak profesionální výchovnou poradkyní. Jednak je to nádherná žena a chvílemi jsem se ztrácel v tom, co mi říká, protože fakt bylo na co koukat. Ale hlavně mě označila za skutečně profesionálního pěstouna. Prý pozná, kdy rodina s dítětem pracuje a kdy ne. No vychválila mě až do nebes.

Pak jsem se stavil za tříďaskou. No co jsem si nevyslechl. Pedagogické pracovnice na poradě po rodičáku nemluvily snad o ničem jiném, než co to bylo za pána. Takový krásný, čistý, ta postava, ta tvář ... prostě celý Ježíš. Dokonce i maminky se na něj ptaly během rodičovského shromáždění.

Prozradil jsem, že hraje v divadle. Myslím, že každé jeho představení teď bude vyprodané.

Je to asi 10 let, možná déle, co jsem seděl v multidisciplinárním týmu, který měl vytvořit nějaký podklad pro MPSV jako návrh na změnu zákona o rodině a o sociálně-právní ochraně dětí. Tehdy jsme si mysleli, že nám jde všem o totéž, totiž snížení počtu dětí v domovech dětských a o zvýšení prestiže náhradní rodinné péče jakožto účinné a kvalitnější alternativě péče ústavní.

Dnes u mě proběhla kontrola výkonu pěstounské péče. I když - to je možná trochu silné vyjádření. Zkrátka přišla socka, poseděla, poklábosili jsme a jen tak mezi řečí mi řekla, že končí, že už na to nemá. Nechce pěstounům vyčítat to, co by měla, protože s tím nesouhlasí. Tedy vlastně - trocha statistiky:

Ke dni 31.12.2010 bylo 8 509 pěstounských rodin, z toho jen 2 909 rodin pečovalo o cizí děti. Ostatní měli v PP svoje vlastní příbuzné. Nechci se dopouštět dyskrymynácie, tak neuvádím barvu pleti většiny "pěstounů". Princip je jednoduchý. Rodiče mají mnoho dětí, a tak si prarodiče vezmou do pěstounské péče děti svých dětí. Tím se dostanou k zajímavým penězům, neboť prarodiče pobírají obvykle ještě starobní nebo invalidní důchody, a rodiče tak mohou brát podpory v nezaměstnanosti a jiné dávky. A orgán sociálně-právní ochrany dětí je pak nucen mít dvojí metr na pěstouny. Těm, co pečují o příbuzné, všechno odpouštět, zatímco po těch, kteří to mají jako práci, vyžadovat plnění přísných pravidel.

Kur vajíčka snáší - to jsme nechtěli!!!

No nic. Naše vláda si vytyčila cíl - zrušit někdy kolem roku 2013 - 2014 všechny dětské domovy. K tomu vytváří nástroj profesionální pěstounské péče. Ministr Paznecht Drábek všude vykřikuje, jak pěstouni dostanou přidáno a cikánským vychcaným pěstounům utípne tipec. Tak tedy příbuzenská pěstounská péče pozbyde jakékoliv finanční podpory. To ale znamená, že třeba když se rodiče dítěte vybourají v autě a třeba zemřou, prarodiče důchodci nedostanou na podporu péče o dítě žádné peníze, takže na to nebudou mít.

Úžasné.

A jak je to se zvýšením platů pro pěstouny? Ty opravdové?

Zatímco dosud jsme pobírali 15 301 čistého (nějakých 17 293, jestli myslím správně) a náš plat byl osvobozen od daně z příjmu, budeme brát 20 000 hrubého a od daně osvobozeni nebudeme. Náš plat bude započítáván do příjmu, takže pravděpodobně přijdeme o přídavky na děti a příspěvek na bydlení.

Ti, kteří mají v PP jen jedno dítě, si malinko polepší. Ale opravdu jen v penězích. Přibude tolik povinností, že se obávám, že dojde k odlivu pěstounů.

A co já??? Já buď budu hledat strom na oprátku, nebo se přizpůsobím.

Mám za sebou zajímavý týden ... a úžasný víkend. Bylo to pro mě jako vyplout nad hladinu a nadechnout se. Nebyl jsem doma. Ve středu jsem napsal odvolání proti rozsudku, který zamítnul můj návrh sebrat bývalce Pánku a dát jí mě, kam podle mě patří, protože tady má sourozence a zázemí. Její máti dál pokračuje tak, že péči o ní nechává na svojí stárnoucí matce, ... a neplatí mi alimenty na ostatní děti. A ... tak. Škoda řeči.Odvolání jsem poslal včas, tak uvidíme.

No nic. Udělal jsem co jsem musel a odjel.Po zastávce u čísla 8 jsem pokračoval do Liberce, kde jsem naložil toto pískle:

Mladá holka, 18 let. Když jí bylo 8 dní, museli jí uříznout kousek nohy, protože se narodila předčasně a díky trhlině na průduškách neprobíhalo správně prokrvování jedné končetiny. Díky různým komplikacím jí nožku časem okrajovali tak, že může být ráda, že jí zůstalo koleno. Odvezl jsem jí do Německa, kde se z ní vyklubala tato dáma:

Ta změna je neuvěřitelná. Ale přísahám na 69 pupíků, že je to jedna a ta samá holka. Byla to 69. postižená modelka, kterou moji přátelé fotili. Odjížděl jsem s děckem, které bylo zvyklé na opovržení kvůli postižení, ústrky, omezení, sražené sebevědomí. Do Čech jsem se vracel s mladou dámou, která pocítila, že má nějakou hodnotu a ví, že krása je dar, o který je třeba pečovat, ne ho schovávat.

Když mi Markus (fotograf) řekl, že to je 69. modelka, okamžitě jsi mi naskočila, ty víš, R. Taky mi naskočila Lentilka a po návratu jsem si přečetl očekávaný příběh v několika článcích.

Vyslechl jsem si 66 příběhů postižených modelek. Všem se po focení změnil život k lepšímu, kromě jedné. Ta zemřela na rakovinu. Když mi to Markus říkal, vběhly mu do očí slzy. Váhá, jestli z piety nemá její fotky stáhnout z webu a pere se s myšlenkou, že zůstává žít alespoň v úžasných fotkách, které s ní udělal, než zemřela. Zkrátka - on a jeho manželka (vizážistka) žijí se všemi děvčaty, které fotili.

Všichni s něčím zápasíme. Pereme se jak o život s životem samým. Cítím se moc dobře, když jsem u toho, když se někomu život změní k lepšímu. Markus mi vyprávěl jen 66 příběhů, protože další 2 znám osobně a poslední se teprve začíná odvíjet. Tak jí držte palce.

Mimochodem - každá modelka dostane za focení zaplaceno. Markus platí veškeré náklady. Řekl mi - i kdyby moje práce změnila život k lepšímu jen jedné dámě, nebo změnila názor na postižené lidi jen u jednoho člověka, moje práce má smysl. Prachy vem čert. No není fajn tohle slyšet od člověka, který fotí modelky pro věhlasné kosmetické a oděvní firmy?

69. modelka s vizážistkou, manželkou Markuse. Mimochodem, dáma vlevo má amputovanou nohu nad kolenem

Tak nějak průběžně se s bývalkou taháme o peníze. Že mi Pánku dává téměř nahou, to už jsem si zvykl. Že platí alimenty na kluky obvykle s měsíčním zpožděním, to už je takový folklór. Ale že přestala platit úplně, to nás štve všechny. A to platí má platit na tři kluky 16 - 21 let v součtu celkem 3600 měsíčně. Jeden je na gymplu, druhý na technické střední škole, D´Artagnan na vysoké. Zajímavé je, že od té doby, co jsme podali první žalobu o výživné, jako mávnutím proutku ztratila schopnost vydělávat peníze.

A teď co s tím. Mám to řešit exekucí, nebo rovnou oznámit podezření ze spáchání trestného činu zanedbávání povinné výživy?

Jedním z mých snů bylo vždycky mít vlastní kus hlíny, pozemek, zkrátka něco, kde kam šlápnu, je to moje a nikdo mi nebude moct kecat do toho, kde bude jaká kytka a strom ...

a je to tady. Mám tu hlínu, jupííí !!! Má 425 čtverců metrových a kamkoliv tam šlápnu, vždycky říkám: Šlapu na MOJE!!! Hurá!!!

Kdysi to byl sen, vzdušný zámek. S bývalkou jsme měli barák i s pozemkem, ale bylo to její. Tehdy jsem cítil, že to jednou bude špatně, nebylo to moje a cokoliv jsem tam udělal, věděl jsem, že to je jen do času.

Rozvedl jsem se. Pak jsem si vzal holku, která měla dluhy, no a já nějaký dluhy přinesl po sťatém manželství. Bylo jich v součtu mega, čili milion. Jeden milion korun českých. Všechno jsme do koruny splatili, jak blbci jsme zaplatili i dluhy po našich bývalých ... a konečně se zmohli na něco svého. Moje bývalka z toho zuří, protože ona seká dluh za dluhem. Dluží mi alimenty. Neplatí, jenom zuří a dělá ze sebe chudinku, ačkoliv jí zůstal barák a má přítele s družstevním bytem.

Mě zůstaly děti, až na Pánku. Na zahradě děcka řáděj a já s nima. Nikomu nevadí, že tam není elektřina a vodovod. Stačí chaloupka, vodní pumpa, ohniště ... a prostor. Spát se dá ve stanech, neb do chaloupky se fakt nevejdeme. Asi budu mudet postavit pořádnou chalupu, nejspíš první bezbarierovou v Opavě.

Všechno je mi jasné, teda skoro.

Termín byl upřesněn, ale nevím kde se máme srazit.

Vašeho mušketýra (mého prvorozeného) jste dámy přesvědčily, jede se mnou. Proč? Přesvědčily ho ty nadržené čtyřicátnice!!! Teda ne že by se na ně těšil, na to je stále příliš plachý, ale asi mu přijde, že jsem stále sexuálně přitažlivý (vypadám jak pánský přirozenec ) a jede mě hlídat ... teda jestli pojedeme.

Pokud přijedeme, uvítáme pozemek dostačující ke vztyčení stanu, který si přivezeme. Klidně vezmeme i dva, a moc by nás mrzelo, kdyby nepřijel Tenisák. Taky je pořád pravda, že vyjíždíme z Opavy a cestou necestou můžeme kdekoho naložit.