Před rokem 89

Nezajímal jsem se o ní, uvěřil jsem v Boha, když jsem byl na gymplu. Zajímal mě život. Blbé bylo, že mě STB přistihla, že vlastním zakázanou literaturu, když jsem šel navštívit svého věroučného oponenta - mladého katolického faráře, abych si s ním něco vyříkal. Než jsem se nadál, vyříkával jsem si toho víc s příslušníky STB.

A  výsledek důsledek?

Ředitel našeho vzdělávacího "ústavu" si mě pozval na kobereček, aby na mě řval mi řekl, že se ani nemám pokoušet podat si přihlášku na jakoukoliv VŠ, i kdyby to byla "hnojárna". To bylo někdy v půlce třeťáku. Vyslechl jsem si o svojí rodině i to, co jsem nevěděl. Třeba že rodiče mojí matky vlastnili ve starém zbouraném Mostě významné textilní továrny a dokonce si dovolili vlastnit zámek. Motivace ke studiu byla tatam.

V létě 89 jsem podepsal Několik vět a doufal. V listopadu jsem nadšeně cinkal na Václaváku ... a bál se. Nebyl jsem Pražák, už jen ta cesta do Prahy byla zajímavá. ČST ještě nic nepouštěla. Čekal jsem rodinu a i když jsem se bál, říkal jsem si - teď nebo zdrhnu.

Po roce 89

Všichni jsme žili v naději, že bude lépe. Živě si pamatuju, jak prognostik Klaus sliboval, že do deseti let bude průměrná mzda 20 000 korun. Netaktně zamlčel, jak raketově stoupnou ceny potravin, bydlení a lékařské péče. Věděl to, musel to vědět.

Kurňa a je lépe!!! Můžeme si říkat co chceme, cestovat kam chceme, studovat co chceme pokud na to máme ... koupit si co chceme, pokud na to máme, nikdo nám nediktuje, co nesmíme vidět nebo číst. Neplatí to úplně ve všem, ale oproti reálnému socialismu jsme v ráji.

S politikou jsem začal koketovat až těsně před rozvodem. Chtěl jsem jí poznat, vědět, jak to funguje. Stal jsem se členem malé parlamentní strany ... a udělalo se mi z ní zle.

Po posledních parlamentních volbách jsme si s klukama (moji synci) řekli, že když se blíží komunálky, podíváme se zblízka. Vstoupili jsme do strany, která nám byla nejbližší programem. Dostali jsme se do centra dění, ... na kandidátku také ... a zase se mi udělalo zle. Na schůzích místní organizace se řešilo, jak se s kým spaktovat a jak dělat kompromisy. Když jsem upozornil na ty body volebního programu, kterým jsem fakt rozuměl, že jsou diletantsky zpracované, byl jsem vyzván ke zpracování rozboru a návrhu. Makal jsem na tom jak vůl ... a výsledek?

Na příští schůzi měl náš předseda už jistou dohodu o koalici s jinými stranami a tak moc věřil tomu, že bude zvolen, že ho můj rozbor nezajímal. Nezajímaly ho ani názory ostatních členů strany na ostatní věci. Prostě už se "tam" viděl.

Moc mě potěšilo, že z celé trojkoalice se na radnici nedostal ani jeden z nich. Takovou politiku dělat neumím a nechci umět. Vrátil jsem se k tomu, co dělat umím (snad) a co chci umět co nejlépe. Na to se soustředím a to je moje parketa. Bez politiků se neobejdu, ale nemusím být jedním z nich.

Hawk!!!

Včera jsem si šel normálně lehnout jako člověk a v půl druhé ráno jsem se vzbudil a né a né spát. Je tohle normální?

No nic. Udělal jsem si kafíčko, zapnul PC a kdo mi nepíše? Moje neteř, studuje VŠ a taky zrovna nespí. Prej tak maximálně 4 hodiny denně. Sotva se s ní trochu pobavím, píše kámoška - vozíčkářka, zrovna potřebujě děsně řešit, který elektrický vozík je lepší a proč. Taky spí asi 4 hodiny denně. Dozvídám se, že všichni, kdo prodávají invalidní vozíky, jsou šmejdi!!! Kromě jedné firmy ovšem, to dá rozum.

No nic. Zašel jsem pro jistotu na záchod zkontrolovat, jestli jsem ještě chlapeček. Zatím je to dobrý. Vyřídil jsem si poštu na fb a maily, dodělal ty debilní stanovy, co jsem je měl odeslat už včera, pročetl si vaše články a komentáře. Chtěl jsem leckde reagovat, ale po tom dvojím chatování a práci na stanovách mám v hlavě nějak vymeteno.

No nic. Je půl pátý. Začíná se mi chtít spát, ale teď už to nemá cenu. Musím na úřad odnést lejstra, jinak nebudou penízky. Pak musím do špitálu pro snímky těch kostí mojí manželky, který nemá. Pak je musím zanést k tomu hodnému panu doktorovi na posudkovou komisi, co má pod zvonkem pro invalidy metrový žulový květináč. Přímo pod zvonkem.

Těším se až vyjde slunce, tma už je dneska ráno nějak moc dlouhá. Snad mi slunko objasní, co nemůžu pochopit. Byl u nás kámoš, má firmičku. Nabídnul mi 5000 korun na činnost našeho občanského sdružení, ale chce, abych mu napsal, že jsem dostal tisíců 50. Prý to je úplně normální. Z toho kroutím hlavou, že mám namožené krční svaly. Fakt je to normální? Mě se to nějak nezdá.

No nic

Švagr umřel rychle. Ještě neměl 40 roků. Na blbém horizontu se potkal s liazkou a ta mu rozdrtila celou horní polovinu těla. Řidič liazky měl mikrospánek a nedokázal mu do roztříštěné lebky vrátit mozek. Zkoušel to tak vehementně, že mu až na psychině museli vysvětlit, že to prostě nejde. A tak se z mojí ségry stala vdova.

Strýc zemřel na rakovinu, neměl ani 50 roků. Byl to výborný muzikant ... a proutník.

Babička z matčiny strany zemřela, když jí bylo 52 roků. Sedla si do křesla, aby si odpočinula, a bylo.

Babička z otcovo strany zemřela v nemocnici právě v den, kdy se narodil můj první syn. Ve stejné nemocnici. Mozková příhoda. Šel jsem za ní a zdravotní sestra mi řekla - "ale ta včera umřela, posílali jsme telegramy ..." takovým tónem, že bych jí zabil

Můj děda z otcovo strany spáchal sebevraždu, skočil pod vlak. Nevím proč, nikdo mi to neřekl.

Moje sestřenice, dcera maminky bratra, skočila z věžáku, měla asi 19 roků, prý kvůli nešťastné lásce. Ale kdoví, jak to bylo.

Manželka pohřbila tuším 3 ze svých 7 spolužáků ještě během základní školy (Jedličkův ústav Praha).

Začátkem loňského roku otěhotněla Romča, všichni jsme jí to přáli. Koncem roku porodila a všechno se zdálo ok, ale pár týdnů po porodu zemřela na srdeční selhání. Zanechala manžela a dceru. To byla ta brunetka.

Pár týdnů nato zemřela matka dvou dětí, také kamarádka. Manželky spolužačka, krásná holka.

Někde mezitím manžel naší kamarádky zemřel tak blbě - vyrazil si s klukama na hory, na lyže. Popili - a on, maje přes metrák, na záchodě nezvládl situaci. Zapadnul mezi mísu a zeď, omdlel a udusil se vlastními zvratky. Zanechal ženu a dvě děti.

Kdysi jsem bydlel se svou bývalou ženou v domě, jehož polovinu dostala jako zápočet na dědictví. Bylo to poté, co zemřela její babička. Druhou polovinu obýval Pepík, její strýc. Soužití nebylo jednoduché. Chtěli jsme svou polovinu domu prodat, ... a strýc si našel přítelkyni. Všude jsem slyšel, že jeho přítelkyně je mor, neštěstí, .... oba byli těžcí alkoholici

Bez souhlasu strýce nebylo možné polovinu domu prodat. Strýc byl poněkud méně inteligentní, a tak se nechal ovlivnit jeho přítelkyní. Ve všem. A jednoho dne se stalo, že k nám přišla pošťačka s telegramem, že ta dáma zemřela. 
Postupem času vyšlo najevo, že ona dáma byla se strýcem v lese na dřevo, spadla jí na hlavu větev, což způsobilo fatální zranění - a ona zemřela. Strýc nebyl trestně stíhán.

Pár měsíců nato náš dům zachvátil požár. Děcka jsem házel ven oknem a vlastně nebýt toho, že jsem zrovna sledoval noční přenos NHL, asi bychom tam uhořeli. Prvním signálem toho, že něco není v pořádku, byl výpadek elektřiny. Bylo to koncem ledna. Z domu jsme vyskákali oknem skoro nazí. Vyšetřovatelé jako příčinu požáru označili úmyslné žhářství, ale stýček se nepřiznal ...

... za necelých 10 let byl Pepík nalezen v lese s rozraženou lebkou, ... ale já to nebyl...

Tento týden zemřel kámošky adoptivní otec. Byl starý a nemohoucí, jednou to přijít muselo, ale ty tahanice o majetek ... to je nechutný. Jeho druhá manželka, kterou si vzal asi před 10 lety (ta první zemřela někdy za komanče, když seděl za to, že si vzal děcka z děcáku a dovolil si mít vlastní dům), se snaží ze všeho vynechat jeho adoptivní dcery. Jeho mrtvola ještě nevychladla, ale jeho dům už se předělává.

Je mi zle, přátelé

Kdysi jsem kdesi se svou bývalkou vlastnil dům. Postihlo nás hrozné neštěstí, dům zachvátil požár ... a bylo po bydleníčku. Nějak jsme se s tím poprali, prodali pozemek a koupili jiný dům. Ale ten jiný dům byl ve stavu neobyvatelném. Rodinu jsem tedy zanechal tam, kde jsme zrovna náhradně bydleli a ujal jsem se úkolu zobytnění domu. A poněvadž bylo o rodinu dobře postaráno, zbyl mi čas i na nějaké ty kratochvíle.

Navštívil mě Honza. Po nějakém čase z něj bylo číslo 1, ale tehdy jsme spolu dokázali  (a dnes už zase dokážeme) vyvádět psí kusy.

Honza byl tehdy rozvedený a žil se svojí dcerou (to trvá dodnes, víceméně) a projevil zájem o můj videopřehrávač. Ten byl během požáru položený na piánu (křídle) a pěkně schytal požární vodu. Byl pokrytý vrstvou opadané rozmočené omítky. Já ho rozebral na součástky, všechno jsem čistil pod vodou kartáčkem na zuby (všechno bylo černé od kouře), pak vysušil, znovu sestavil - a světe div se - normálně to fungovalo.

Honza ten videopřehrávač hrozně chtěl. Chtěl jsem mu ho normálně dát, ale protože s námi obcovali přátelé Tonda a Ferda (fernet s tonicem), rozhodli jsme se na to sepsat kupní smlouvu.

Čl. I.

            Prodávající je společně se svou nejmenovanou manželkou, která však nemusí vědět všechno, výlučným vlastníkem videa zn. JVC (jévécé) včetně ovladače.

Čl. II.

            II.1. Prodávající tímto kupujícímu prodává věci uvedené v čl. I. této smlouvy a kupující je tímto od něj kupuje a přijímá do svého výlučného vlastnictví.

            II.2. Prodávající výslovně prohlašuje, že na převáděných věcech neváznou žádné právní závady, zejména zástavní či jiné věcné právo třetí osoby nebo nájemní právo třetí osoby. Zejména výslovně prohlašuje, že video je relativně v pořádku s přihlédnutím k jeho věku a opotřebení a kromě požáru neprodělalo žádnou zvláštní živelnou pohromu, krom toho, že s ním zacházely děti.

            II.3. Kupující výslovně prohlašuje, že je mu stav videa i ovladače ukraden, hlavně že to hraje. Velmi dobře ví, že bylo v bytě, kde žily čtyři děti a několik proténožců, že byt shořel, že video bylo na piánu, na které padala požární voda během zásahu – zdá se, že video je sovětský člověk, protože všecko vydrží.

Čl. III.

            III.1. Prodávající a kupující ze vzájemně dohodli na následující kupní ceně: video za láhev ferneta citrus o obsahu 500 ml, ovladač za láhev piva zn. Gambrinus o stejném obsahu.

            III.2. Video včetně ovladače bude kupujícímu předáno prodávajícím během náhodného setkání v průběhu tohoto století, zatímco kupující zaplatí celou kupní cenu bezprostředně po podpisu této smlouvy, resp. při dnešní cestě do koloniálu bezvýznamné nejmenované firmy Hypernova v České Lípě.

            III.3. Prodávající a kupující se vzájemně dohodli na tom, že obsah obou lahví bude zkonzumován společně a nerozdílně na přelomu tohoto a příštího roku v místě sepsání a podepsání této kupní smlouvy, tj. na adrese prodávajícího. V případě, že prodávající byť jen jednu z lahví vyprázdní předčasně jakýmkoliv způsobem, byť i nedopatřením, vzniká kupujícímu nárok na smluvní pokutu ve výši plné náhrady lahve fernetu a k tomu ještě lahev šampaňského, které bude použito k novoročnímu přípitku. Pokud kupující evidentně ponechá lahev do konce roku neporušenou a uzavřenou originálním uzávěrem, šampaňské hradí výhradně ze svých prostředků kupující.

Čl. IV.

            IV.1. Tato smlouva je vyhotovena ve třech stejnopisech s platností originálu, z nichž prodávající obdrží jeden, kupující jeden a jeden bude zaslán právnímu oddělení parlamentu České republiky, ať mají o čem přemýšlet.

            IV.2. Jakékoliv změny a dodatky k této smlouvě je možno uzavírat pouze v písemné formě.

            IV.3. Smluvní strany výslovně prohlašují, že si tuto kupní smlouvu pozorně přečetly a že je projevem jejich pravé a svobodné vůle a že při podpisu této smlouvy nejsou pod vlivem alkoholu, drog či jiných omamných nebo psychotropních látek. Na důkaz toho připojují své podpisy.

V Žandově dne 17. listopadu 2001 na počest 12. výročí osvobození od komunistického teroru

Přijde pán na matriku:
Brej den, já bych se chtěl nechat přejmenovat.

Hmm, hmm, ale to není jen tak, milej pane. A jak se jmenujete?

Gustav Čurák

Hmm, hmm, ... to je fakt blbý ... to bychom měli změnit ... No a jak se chcete jmenovat?

No Franta Čurák

Já tomu nějak nerozumím. Podle mě se ženská líčí kvůli tomu, aby se cítila dobře, lépe, aby byla sama se sebou spokojená. Se svým vzhledem, svou vůní, zkrátka hází mimikry, protože to potřebuje. Myslím si, že chlap, který své milované tvrdí, že nepotřebuje, aby se kvůli němu dělala hezčí, a má prachy za líčidla za vyhozený, je primitiv, který nepochopil myšlení ženy obecně a ani se o to nepokusil.

Nesnáším, když si manželka chce koupit třeba řasenku někde u šikmookých. Říkám jí, že to je navoněný krém na boty a ženu jí do značky. Řasy přece dorůstají pomalu a je potřeba o ně pečovat. Když rozpočítám náklady na kvalitní řasenku na týdny (teda spíš měsíce) a srovnám je s tím, kolik dám třeba za cigára, za pivo, za mobil, ... řasenka je laciná, i ta nejdražší.

Rtěnky (jedna nestačí, to dá rozum, potřebuje odstíny), oční stíny, make-up - ten musí být obzvlášť kvalitní, a potřebuje podklad, ... lesk na rty, laky na nehty, ...

Jednou jsem seděl s kámošem u piva a bavili jsme se o šminkách. Přesvědčoval mě o tom, že jeho žena to nepotřebuje, je krásná tak jak je. Manželky kamarádka.

Konfrontace dopadla příšerně. Kamarádka měla jen odkudsi z tržnice asijských obchodníků nějaké sady v hodnotě stokorun, po odlíčení samá vráska,  nespokojená a neuspokojená ... moje manželka si ani netroufla říct, kde a za kolik co koupila ... vlastně to ani nevěděla. Chodila do jednoho obchodu, kde byly dámy poučeny o tom, že jí mají nabízet, ale neříkat ceny.

Když šla manželka do kadeřnictví, "holky" věděly, že jí mají hýčkat do určité sumy ... nejsme žádní zbohatlíci, ... ale prachy na manželky hýčkání si umím ulejt a pak jí prostě poslat dom. Ode mě měly zálohu a vždycky mi vracely ... tak skromná je moje žena. Teda já si spíš myslím, že nás tak šetřily, protože jsem dával většinou 2000 a když tam seděla 3-4 hodiny, za práci a materiál to bylo do tisíce (v Praze!!!)

Voňavky - kapitola sama pro sebe. Sprej - to je obvykle hnus. Houby vydrží a ve finále je dražší než kvalitní voňavka s rozprašovačem. A navíc má nepříjemný pachový ocas (něco pro Newold).

A teď se do mě pusťte

Navážu na blondýnku s brunetkou. Pointa je velmi stručná, ale aby bylo jasno - brunetka byla docela postižená, osteogenezis inperfecta. lomivky.webnode.cz/. Vystudovala gympl, takže žádná blbka, prostě fajn holka, skoro jako Renča. Její maminka tehdy pracovala v Národním divadle jako kostymérka, takže vybraná společnost, vybraný slovník, vybrané chování ...

Pamětnice si jistě vzpomenou na šampón organics, prodával se v zelené plastovce. Příjemně voněl a byl fajn. Ale dneska je středa, tak jsem si na to vzpomněl. Ostatně Renča to připomíná od rána.

Brunetka se jednou takhle procházela s maminkou po Praze, když tu náhle si vzpomněla, že chce něco v drogerii. Zašly do takové malé, pultovky, žádná sámoška. Za pultem byl mladík ztepilý. Maminka byla hned za zády brunetky a když na ní přišla řada, na otázku "co si přejete?" odpověděla - jsa mezitím v družném hovoru se svou milující máti:

"Jeden orgasmus."

Mladík za pultem patrně neznal celý sortiment, a tak jen zalapal po dechu  "... co prosím ...?"

A brunetka s nechápavým výrazem, co to je za pultem za střevo, bezelstně, s vytřeštěným pohledem opakovala své přání:

"No orgasmus, to musíte znát!"

Její maminka v tu chvíli už byla u dveří prodejny, sama na rozpacích z toho, co to její dcera žádá.

Situaci zachránila náhodná zákaznice zrovna přítomná.

"Slečno, nemyslíte organics?"

.... no coment ....

Baví se takhle spolu kamarádky. Brunetka vypráví, jak u nich v práci někdo udělal šílený průseršvih.

Blondýnka: týýýjo, a co na to šéf?

Brunetka: No vyhodil ho na hodinu.

Blondýnka: Nekecej! Fakt jenom na hodinu??? No to ho teda potrestal ...

A to není vtip, to se fakt stalo

Udělal jsem to takto:

20 vajec natvrdo, kostka másla, pomazánkové máslo, kelímek sýra duko, cibule najemno, půl šišky salámu kardinál, 3 plechovky tuňáka ve vlastní šťávě, přiměřeně sůl, pepř, podravka, sladká paprika. Zamíchat, namazat na pečivo, sežrat.

Mňam!

Přečetl jsem si po sobě pár článků, všechny jsem nějak přelétl. Dospěl jsem k závěru, že nechci psát o tom, co po mě kdysi chtěla Kýla. Nebaví mě to. O soudech napíšu, to jo, ale stručně. Nechci se příliš vracet k negativům z minulosti, unavuje mě to. Raději chci psát třeba o tom, jak nás zastavila běžná silniční policejní hlídka a jak z toho byla Štěpánka vyděšená, jak bezprostředně se hlasitě ptala, co jsem provedl a proč nás zastavují a jestli musíme platit pokutu (policajt měl hlavu v okénku a říkal svou básničku "dobrý den, kontrola dokladů ..." - no nedořekl to, chcechtali jsme se všichni) ...

a tak ...

Naše čubinka se hodně zhoršila, stává se inkontinentní, a to je třeba řešit. Zdá se, že k jejímu nemocnému srdíčku a Kušingovu syndromu se přidala demence. A tak jsem ráno zamířil k našemu veterináři. Vztahy s ním máme téměř rodinné, a tak jsme probrali jako vždy ženský, fotbal i politiku. Když jsem mu ukazoval vytištěné fotky z Německa, málem jsem mu musel sbírat bradu - a dal manželce práci.

Objednal si nafocení mojí ženy a našeho pejska na tzv. novoročenky. Pejsek na této fotce se jmenuje Fabian, patří vizážistce, takže ... znovu fotit, ale za méně peněz :-(

Ale co bychom pro našeho doktora neudělali ...

Před nějakým časem nám přišel mail, v angličtině. Vlastně byl určený manželce. Byla to pozvánka na profesionální modelingové focení v Německu. Zpočátku jsme to považovali za hloupý žert, neslušný návrh, zkrátka cokoliv, jen ne za seriózní nabídku. Časem jsme si ale ověřili, že se jedná o nadační činnost a fotky postižených žen mohou být zdrojem financí na protézy a operace v zemích, kde toto není kryto ze zdravotního pojištění. Navíc mohou některé "modelky" získat práci. Inu, po několika měsících jsme se rozhodli na vše kývnout a vyrazili jsme. Zajistili jsme hlídání, informovali sociálku, školy, ...  A protože jsme s manželkou už několik let nebyli sami nikde, pojali jsme to celé jako týdenní dovolenou. A tak jsme kromě focení stihli pár návštěv přátel a příbuzných, národní divadlo a podobně. Najeli jsme skoro 3000 km a po návratu jsme byli vskutku až do krajnosti fyzicky vyčerpáni, ale bohatší o spoustu zážitků.jedna ze 2000 fotek, moje manželka

To je důvod, proč jsem tu dlouho nebyl. Také jsem přemýšlel, jak věci popsat, ale zatím nepřišla správná inspirace. Jazyková bariéra, cesta napříč Německem až k holandským hranicím, profesionální fotostudio a vizážistka, setkání s ženou, která má v mobilu fotky, na kterých stojí vedle lidí jako je Michael Jackson, Mr. Bean, Nicolas Cage a podobně ...

Slibuju, že se polepším.