Mám za sebou zajímavý týden ... a úžasný víkend. Bylo to pro mě jako vyplout nad hladinu a nadechnout se. Nebyl jsem doma. Ve středu jsem napsal odvolání proti rozsudku, který zamítnul můj návrh sebrat bývalce Pánku a dát jí mě, kam podle mě patří, protože tady má sourozence a zázemí. Její máti dál pokračuje tak, že péči o ní nechává na svojí stárnoucí matce, ... a neplatí mi alimenty na ostatní děti. A ... tak. Škoda řeči.Odvolání jsem poslal včas, tak uvidíme.

No nic. Udělal jsem co jsem musel a odjel.Po zastávce u čísla 8 jsem pokračoval do Liberce, kde jsem naložil toto pískle:

Mladá holka, 18 let. Když jí bylo 8 dní, museli jí uříznout kousek nohy, protože se narodila předčasně a díky trhlině na průduškách neprobíhalo správně prokrvování jedné končetiny. Díky různým komplikacím jí nožku časem okrajovali tak, že může být ráda, že jí zůstalo koleno. Odvezl jsem jí do Německa, kde se z ní vyklubala tato dáma:

Ta změna je neuvěřitelná. Ale přísahám na 69 pupíků, že je to jedna a ta samá holka. Byla to 69. postižená modelka, kterou moji přátelé fotili. Odjížděl jsem s děckem, které bylo zvyklé na opovržení kvůli postižení, ústrky, omezení, sražené sebevědomí. Do Čech jsem se vracel s mladou dámou, která pocítila, že má nějakou hodnotu a ví, že krása je dar, o který je třeba pečovat, ne ho schovávat.

Když mi Markus (fotograf) řekl, že to je 69. modelka, okamžitě jsi mi naskočila, ty víš, R. Taky mi naskočila Lentilka a po návratu jsem si přečetl očekávaný příběh v několika článcích.

Vyslechl jsem si 66 příběhů postižených modelek. Všem se po focení změnil život k lepšímu, kromě jedné. Ta zemřela na rakovinu. Když mi to Markus říkal, vběhly mu do očí slzy. Váhá, jestli z piety nemá její fotky stáhnout z webu a pere se s myšlenkou, že zůstává žít alespoň v úžasných fotkách, které s ní udělal, než zemřela. Zkrátka - on a jeho manželka (vizážistka) žijí se všemi děvčaty, které fotili.

Všichni s něčím zápasíme. Pereme se jak o život s životem samým. Cítím se moc dobře, když jsem u toho, když se někomu život změní k lepšímu. Markus mi vyprávěl jen 66 příběhů, protože další 2 znám osobně a poslední se teprve začíná odvíjet. Tak jí držte palce.

Mimochodem - každá modelka dostane za focení zaplaceno. Markus platí veškeré náklady. Řekl mi - i kdyby moje práce změnila život k lepšímu jen jedné dámě, nebo změnila názor na postižené lidi jen u jednoho člověka, moje práce má smysl. Prachy vem čert. No není fajn tohle slyšet od člověka, který fotí modelky pro věhlasné kosmetické a oděvní firmy?

69. modelka s vizážistkou, manželkou Markuse. Mimochodem, dáma vlevo má amputovanou nohu nad kolenem

Tak nějak průběžně se s bývalkou taháme o peníze. Že mi Pánku dává téměř nahou, to už jsem si zvykl. Že platí alimenty na kluky obvykle s měsíčním zpožděním, to už je takový folklór. Ale že přestala platit úplně, to nás štve všechny. A to platí má platit na tři kluky 16 - 21 let v součtu celkem 3600 měsíčně. Jeden je na gymplu, druhý na technické střední škole, D´Artagnan na vysoké. Zajímavé je, že od té doby, co jsme podali první žalobu o výživné, jako mávnutím proutku ztratila schopnost vydělávat peníze.

A teď co s tím. Mám to řešit exekucí, nebo rovnou oznámit podezření ze spáchání trestného činu zanedbávání povinné výživy?

Jedním z mých snů bylo vždycky mít vlastní kus hlíny, pozemek, zkrátka něco, kde kam šlápnu, je to moje a nikdo mi nebude moct kecat do toho, kde bude jaká kytka a strom ...

a je to tady. Mám tu hlínu, jupííí !!! Má 425 čtverců metrových a kamkoliv tam šlápnu, vždycky říkám: Šlapu na MOJE!!! Hurá!!!

Kdysi to byl sen, vzdušný zámek. S bývalkou jsme měli barák i s pozemkem, ale bylo to její. Tehdy jsem cítil, že to jednou bude špatně, nebylo to moje a cokoliv jsem tam udělal, věděl jsem, že to je jen do času.

Rozvedl jsem se. Pak jsem si vzal holku, která měla dluhy, no a já nějaký dluhy přinesl po sťatém manželství. Bylo jich v součtu mega, čili milion. Jeden milion korun českých. Všechno jsme do koruny splatili, jak blbci jsme zaplatili i dluhy po našich bývalých ... a konečně se zmohli na něco svého. Moje bývalka z toho zuří, protože ona seká dluh za dluhem. Dluží mi alimenty. Neplatí, jenom zuří a dělá ze sebe chudinku, ačkoliv jí zůstal barák a má přítele s družstevním bytem.

Mě zůstaly děti, až na Pánku. Na zahradě děcka řáděj a já s nima. Nikomu nevadí, že tam není elektřina a vodovod. Stačí chaloupka, vodní pumpa, ohniště ... a prostor. Spát se dá ve stanech, neb do chaloupky se fakt nevejdeme. Asi budu mudet postavit pořádnou chalupu, nejspíš první bezbarierovou v Opavě.

Všechno je mi jasné, teda skoro.

Termín byl upřesněn, ale nevím kde se máme srazit.

Vašeho mušketýra (mého prvorozeného) jste dámy přesvědčily, jede se mnou. Proč? Přesvědčily ho ty nadržené čtyřicátnice!!! Teda ne že by se na ně těšil, na to je stále příliš plachý, ale asi mu přijde, že jsem stále sexuálně přitažlivý (vypadám jak pánský přirozenec ) a jede mě hlídat ... teda jestli pojedeme.

Pokud přijedeme, uvítáme pozemek dostačující ke vztyčení stanu, který si přivezeme. Klidně vezmeme i dva, a moc by nás mrzelo, kdyby nepřijel Tenisák. Taky je pořád pravda, že vyjíždíme z Opavy a cestou necestou můžeme kdekoho naložit.

Rodiče mojí spanilé choti nás pozvali do Národního divadla. Jak milé.

Tchýně volá do divadla: "Máte tam výtah?"

"Samozřejmě!"

Zapomněli se dohodnout. Výtah je od pokladen až do nevím jakého patra, ale končil asi 5 poschodí pod našimi vstupenkami. K pokladnám výtah nejede, prostě tam není.

Situace: Jedeme auty k divadlu. Manželka říká - nech mě tady, ségry s mámou si se mnou poraděj (manželku nechám na vozíku na pospas těm dámám doufaje, že vědí, jak ovládat invalidní vozík s pasažérkou).

Jedu s tchánem zaparkovat auta ... kriplznačky v centru Prahy nic neznamenají. Asi po půlhodině dorazíme do divadla - manželce nad hlavou vidím ty hvězdičky, co byly v kreslených večerníčcích. Ptám se - co se stalo?

No nic moc. Prostě tchýně držela invaliďák dole u stupaček, švagrová nahoře u madel a nesli moji manželku do schodů. Nahoře - nechápu - další švagrová přebírala "štafetu". Probrlém vznikl tím, že ta, která předávala, pustila, a ta, která přebírala, ještě nedržela.V důsledku toho moje spanilá choť, toho času oděná dole pouze do sukně, jinak naostro, absolvovala několik salt ze schodů, do kterých byla vynesena.

Není rodič jako rodič, a tak sociální pracovnici v Děčíně není divné, že Štěpánka má už od loňských prázdnin vši. To jsou ty malé hnusné potvůrky, co kladou vajíčka do vlasů a sají krev z dobře prokrvené pokožky hlavy. Prý v Boleticích je to normální. (Boletice - děčínská čtvrť)

Ale ku..a mě to normální nepřipadá!!!

Každý druhý týden musím koupit přípravky na hubení vší a první, co musí Pánka udělat jak přijede, je procedura v koupelně ... Skončí víkend, Pánka se vrací k láskyplné náruči matky, která jí proti vším nedá NIC!!!

V březnu jsem odeslal na soud podrobnou zprávu o příjmech celé naší rodiny a dva týdny nato mi přišla urgence, ať doložím příjmy. A to jsem psal, že hlavním zdrojem mých příjmů je odměna pěstouna ve zvláštních případech, která se vyplácí na základě zákona ... blablabla ... prováděcí vyhláška či co ... blabla ...

Konečně přišlo předvolání k soudu, stání máme 14. července v 10.50 hod. A co nepřišlo s předvoláním? Doložte své příjmy, nechte vyplnit u zaměstnavatele přiložený formulář. Doručte soudu nejpozději do 7. července. Jestli nejsem paroháč, jako že jsem kdysi býval, tak teď jsem z toho jelen. Soudci pošlu odkazy na zákony, kterými se řídí všechny moje příjmy, a on na mě takhle. Jestli on nestudoval práva v Plzni.

S "mojí" sockou jsme podali stížnost na matku. Moje socka to odeslala soudu i socce v Děčíně. A výsledek? Volal jsem matce, ta mi ale jen vyčetla, že s ní nespolupracuju. Když jsem se jí ptal, proč tedy s Pánkou 2 roky nebyla u doktorky, řekla mi, že měla s doktorkou jakousi dohodu. Když jsem jí řekl, že jsem s doktorkou mluvil a vím, že celou ordinaci před časem předala nějaké kolegyni, které bylo divné, že tak malou holku ještě neviděla, položila telefon, přerušila hovor.

V mezičase jsem se jí ptal, proč zapomněla na to, že má taky syny, kterým se po ní fakt moc stýskalo. V tom okamžiku otočila hovor na alimenty.

Tak jsem volal socce v Děčíně. Až ta mi řekla, že na základě mojí stížnosti je Pánka objednaná na psychologické vyšetření a že uložila matce převést její kartu na pediatrii v Děčíně. Řekla mi i jméno psycholožky. Musel jsem si jí najít na netu. Zavolal jsem jí a ona mi řekla, kdy bude Pánku vyšetřovat. To se stalo včera. Kupodivu matka připustila, že jsou tady nějaký problémy, ale vlastně za všechno můžu já. Pánka má psychické problémy hlavně kvůli tomu, že jí unavuje cestování na návštěvy za mnou a sourozenci. Je sice pravda, že problémy se značně vystupňovaly po posledních letních prázdninách, kdy se matka s Pánkou přestěhovaly k jakémusi pánovi do Děčína, ale patrně za to nemůže změna prostředí a devátá či kolikátá změna partnera matky tolik, jako lpění otce a sourozenců na styku s Pánkou.

Psycholožka mi odmítla vydat zprávu o jejím šetření. Pátral jsem tedy v zákonech a zjistil jsem, že jsem zákonným zástupcem dítěte stejně jako matka. V případě sporu mezi rodiči soud ustanoví opatrovníka, to se stalo. Proč tedy psycholožka (ne doktorka, pouze magistra), ačkoliv dostala zadání od opatrovníka, dá zprávu do rukou pouze matce a ostatní vynechá??? A ještě mi do telefonu řekne, že maminka je chudinka a já můžu za všechno zlé, co se mojí dceři děje?