aneb Novotvary vítané

Přečetl jsem si se zájmem článek z blogu brumbrumbrum.pise.cz/ pojednávající o zaspání - nezaspání. Přečetl jsem i komentáře a zamyslel se nad pojmem brložnice. Překvapilo mě vnímání tohoto pojmu Renčou, newold.blbne.cz/.

Samice od kraba? Samice od hada? A ženský rod slova brloh???

Co praví wikipedie:  Slovo brloh může také označovat doupě (krytý příbytek) nějakého zvířete, případně může jít o pejorativní označení příbytku nějakého nepořádného člověka.

Ihned jsem šel do naší ... místnosti, kde s manželkou spíme, mimo jiné. Je to místnost asi 3,5 x 3,9 m. Naše postel je umístěná v jednom rohu, či spíše z jednoho rohu místnosti vybíhá jako dominanta do celého prostoru. Ale kromě ní je tu ještě obrovská pětidvéřová skříň, se zrcadlem odshora až dolů, a to není všechno. Vzhledem k tomu, že je manželka astmatička a alergička na kdeco a s ohledem na to, že žijeme v 6. patře (sucho jak na Sahaře, ložnice orientovaná na jih), na stěnách, kam slunko nedosáhne svými paprsky, je na policích tropický kout pro květiny. Je tam všechna možná zeleň a já několikrát denně rosím listy a zalívám, aby byla ... ložnice vlhká.

Pod touto úchvatnou zelení (občas kvetoucí, původem z Malaisie, Asie a jižní Ameriky) má manželka svoje dva stoly. Jeden má na líčení, zkrášlování a "malování obličeje na ksicht" (to říká ona, pro mě je krásná tak či onak, vždycky jinak), druhý na malování jejích obrazů. Když maluje (obrazy), potřebuje naprosté soukromí. Zavře se, pustí si nějakou hudbu a pro nás skoro neexistuje. A kde se nachází? V ...ložnici!!!

Ložnice není přiléhavý název, brloh také není zcela výstižný. Je to něco mezi.

Ale také i já občas potřebuju tuto místnost využít k jiným účelům, než ke kterým byla určena svým stupidním názvem "ložnice". Někdy potřebuju všechny volné plochy k přerovnání a uspořádání všech lejster a písemností ...

Ale to nejdůležitější je to, že když se chceme s tou mou vyvolenou paní úplně uzavřít před všemi z bytu, prostě zavřeme dveře a zamkneme. Máme sluchovou kontrolu nad děním v bytě, ale máme soukromí. Můžeme začít dialog o komkoliv a čemkoliv, můžeme mluvit ústy i jinými anatomickými abnormalitami, a máme jistotu, že nás nikdo nevyruší.

Klepání na dveře ignorujeme a děti to ví!!! A že těch dětí máme požehnaně ...

Závěr:

Brložnice je pojem označující místnost, která v případě málodětných, jednodětných či bezdětných manželů či jednotlivců slouží převážně ke spánku a souložení, v jejich případě se nazývá ložnice. Avšak vícedětným manželským párům ložnice nepostačuje. Místnost musí sloužit více účelům, podobně jako u vyšších živočichů brloh. Aby však bylo zamezeno evokaci nepořádku v takové místnosti, je vhodné a žádoucí spojení dvou slovních kmenů do jednoho a vzniku nového slovního pojmu brložnice. Budiž tento ženského rodu ... etc.

Bydlíme v 6. patře, v tom nejvyšším. Máme klasickou nájemní smlouvu. Když jsme se nastěhovali, byl tu starý výtah - malý, dveře se otvíraly dovnitř, ... nevešel se do něj ani mechanický invalidní vozík. Ale vstup do domu byl bezbarierový a jedinou překážkou k překonání šesti pater byl pro mojí manželku přístup k výtahu.Věděli jsme, že je v plánu brzo výměna výtahu. Výtahová šachta byla široká a hluboká, takže se dalo předpokládat, že nový výtah bude splňovat všechny normy a předpisy.

Elektrický vozík mojí manželky potřebuje zásuvku, aby se mohl dobíjet. V době, kdy byl v provozu starý výtah, přišli za mnou zástupci bytového družstva a nabídli mi možnost, abych vybudoval vedle výtahové šachty v přízemí stání pro ten vozík. Stálo nás to pár tisíc, ale byli jsme za to rádi.

Pak přišla výměna výtahu. Během té práce jsem manželku nosil po schodech, ...

Nový výtah je krásný. Je hluboký přes dva metry, ale široký necelý metr. V nejužším místě má pouhých 86 cm. Protiváha běhá na boku a zabírá 15 cm, zatímco kdyby byla vzadu, mohl být výtah sice kratší, ale dostatečně široký pro vozíčkáře, kočárky s dětmi, ...

Náš domovní důvěrník má asi 60 roků, je to náš soused na patře. Asi před třemi měsíci u nás zazvonil a snažil se nás přesvědčit, že by moje manželka neměla jezdit vozíkem výtahem, protože ho odírá. Tehdy jsme mu nabízeli instalaci ochranných lišt do potřebné výšky na naše náklady, ale on to odmítl. Trval na tom, že invalidní vozík do výtahu nepatří. Podle něj se nesmí výtahem přepravovat ani kočárky.

Moje žena z toho měla tak silnou depresi, že několik dnů nevylezla z bytu. A já studoval zákony, vyhlášky a předpisy, abych zjistil, jestli je možné zakázat použití výtahu vozíčkáři.

Možné to není. Přesto pan domovní důvěrník prudí a prudí, znepříjemňuje nám život ... bít či nebít? This is a question. Sousedé jsou na naší straně, ale on prudí.

Nedávno se newold.blbne.cz/ snažila upoutat pozornost na dokument, který je stále možné shlédnout na internetu na adrese  www.ceskatelevize.cz/porady/10180374428-nevitani/20856226885/ celkem bez problémů. Je možné v něm vidět řadu mých přátel, mojí manželku, většinu mých dětí i mě. Ohlasy jsou výborné, ale ... má to z našeho pohledu své ale, které docela dobře vystihnul jeden člověk, který nám napsal mail. Píše v něm: "Film Nevítaní byl možná mnohem více uměleckým dílem než "objektivním" dokumentem ... Je úžasný a potřebný ne pro aktéry, ale pro nás diváky. Taková a podobná setkání totiž umožňují nám relativně zdravým vystoupit ze stínu vlastních bolístek do světa empatie a hlouběji se zamyslet nad smyslem života."

Přes všechny tyto a podobné kladné ohlasy říkám, že příště už natáčet nic bez možnosti mít poslední slovo nad střihem nechci, neboť těch pár střípků, které z dokumentu dělají umělecké dílo, poškozují aktéry , hlavně ty nezletilé, v očích jejich nejbližšího okolí. V součtu se jedná asi o 2,5 minuty, které mohl režisér vypustit nebo řádně zasadit do kontextu. Věděl to, znal naše výhrady, ... a ovocem jsou nepříjemné otázky našim dětem z jejich okolí. Fuj. Tuhle cenu už nikdy nechci zaplatit, protože se penězi nahradit nedá.

Přesto musím uznat, že působivý dokument to je. Výborný. Nutí lidi zamýšlet se nad jinými hodnotami, než je majetek. Někteří se ptají, jak je možné ujmout se postiženého dítěte, to je výborná reakce.

Chtěl bych upozornit na jiný dokument. Je trochu kratší a vypráví uceleně a přehledně příběhy postižených rodičů. Nezastírá potíže a moc se mi líbí. Tady je: www.ceskatelevize.cz/porady/10169743721-moji-milovani/

A ještě pro Kýlu - když vidíš v Nevítaných, co vidíš, nedivím se tvým postojům.

Posledních pár dnů trávím v posteli se svou chorobou, s léky - a knihami. Občas nesměle vylezu a pozdravím se s počítačem. S rodinnými příslušníky se nějak potkávám, ale PC je obvykle obsazen. Teď mám vzácnou příležitost podělit se s něčím.

Po několika dnech strávených v posteli ve společnosti prášků, čajů s citrónem a knížky jsem zpátky. Přemýšlel jsem mimo jiné o tom, jestli mám či nemám ukázat fotky, které jsem dostal mailem.

Někdy o loňských vánočních svátcích se bývalý mojí bývalé vrátil z práce a našel dům prázdný. Zlobil se, už zase.

Nebylo to poprvé, co ho přívítal podobný obraz

Byl to jeden z důvodů, proč jsem od bývalky kdysi odešel

V tomto žije moje dcera. To je obývák, obvykle výstavní síň každé domácnosti.

Jako člověk chodí k jednomu lékaři, tak už léta chodím k jednomu advokátovi. Po nahlédnutí do spisu jsem se objednal a zašel za ním.On si připomněl můj spis a mojí rodinu. Přinesl jsem mu protinávrh matky Štěpánky, vyjádření sociálek a "svědectví", podle kterého jsem fakt zavrženíhodný. Kupodivu když jsem mu to četl a líčil, víc mě trápilo obvinění, že matce bráním ve styku se syny, než obvinění ze sexuálního obtěžování svěřenkyně mých rodičů. Ale můj advokát se mě zeptal:
"Udělal jste to?"
"Co?"
"To osahávání. Je to pravda?"
"No není."
"No tak vidíte. Trvejte si na svém. Vy jste matce ve styku nikdy nebránil, ona lže. Ať ona dokáže, že jste jí bránil. Ona tvrdí, že partnery střídá kvůli vám, vy trvejte na tom, že to není pravda, a ať to ona dokáže. Vy máte výbornou pověst, ona ne. A na to máte důkazy napsané a podepsané sociálkami. A kdyby někdo chtěl u soudu tvrdit, že jste se před jedenácti lety dopustil trestného činu, ptejte se, proč to neohlásili dříve, třeba proč na to matka neupozornila, když chtěla Přemka do péče, tuším před třemi lety. A vůbec, nepodepsaný kus papíru zpochybněte, zpochybněte jeho důvěryhodnost. Mohli bychom tady napsat štos svědectví proti matce a určitě bychom se tak od pravdy neodchýlili, jako ona. Popravdě, matce teče do bot a kalí vodu. Trvejte na tom, aby to dodělal soud v Lípě. Vlastně i tím, že se přestěhovala do Děčína, se jenom snaží oddálit verdikt soudu. Ačkoliv ..."

A následoval výklad zákonů, které řeší přenesení místní příslušnosti. A jak mě uklidnil, tak mě vyděsil.

No nic. Uzavřel to tím, že si nejspíš soud vyžádá znalecký posudek psychologa na Štěpánku a mám trvat na tom, aby byl prováděn bez přítomnosti rodičů. A mám trvat na tom, aby byl. Můj pocit - soud to měl udělat už dávno.

Večer mi přišel mail od Newold a donutil mě zamyslet se z jiného úhlu pohledu. Díky, Newold, všechny tvoje písmenka byly důležitý.

Padal déšť se sněhem, psí počasí. Nakládali jsme nákup do auta a manželka si všimla paní, která vláčela evidentně postižené děcko a batoh s nákupem k autobusu.

"Taťko, nechceš jí odvézt?" řekla manželka, když jsem se chystal rovnat nákup do auta.

Nebyl jsem proti, a tak se jí šla (vlastně jela, na vozíku) manželka nabídnout. Paní nabídku přijala s povděkem. Moje rodinka zůstala v obchoďáku a já odvezl paní s děckem domů. Během cesty mi ta paní řekla, že maluje portréty. Slovo dalo slovo a zakrátko jsem jí navštívil se Štěpánkou, aby jí krásně vymalovala. Má dcerku. Ta holčina je skoro slepá, nejspíš vidí jen stíny. Zpočátku jsem jí nerozuměl ani slovo a bylo jasné, že nechodí, sama se nenají a ani si nedojde na záchod, sama se prostě nijak neobslouží. Kdyby byla zdravá, dováděla by s Eliškou a Štěpánkou, věkem by k nim pasovala. Pocuchám newold - sliší, ale nevydí

Po nějakém čase jsme se opět potkali a ta paní zatoužila nás navštívit. Manželka také maluje ... a tak přijela i s dcerou. Vlastně nepřijela, přivezl jsem jí. Něco měla, a tak jsem jí na parkovišti vysadil a nesl jsem domů jen Kristýnku a tašku s náhradním oblečením a jídlem. Bramborové knedlíky, mák a kompot. 

A tak se stalo, že v pondělí odpoledne k nám jezdí Kristýnka. Vždycky chce knedlík s mákem a kompot, má ráda zvukové hračky a my poznáváme úplně jiný rozměr postižení, než jaký máme doma. Uf, to jsou věci...

Zataženo, pošmourno, nemohl jsem s dětmi ven. www.youtube.com/v/HRHVxkUhou0 Ani s Páťou na kolo. Občas sprchlo. K obědu jsem vytvořil svíčkovou, ale horší jsem snad nikdy nespáchal. Renča nenapsala. Pavel (číslo 8) psal, že v Lípě je nádherně. Honza (číslo 1) se už týden neozval, má zánět kloubů a já nevím, jestli šel na operaci nebo co je vlastně s ním. Přemek s Ondrou jeli pryč a Béďa taky. Jenda se nemůže dostat na web školy. Manželku bolí záda a kyčle.

Deprese

A tak si pročítám http://newold.blbne.cz/ a hned je mi líp. Její psaní o Pátkovi mi připomíná ty sladké doby, kdy jsme s Markétou začínali. Měli jsme to oba jinak, ale ty niterné prožitky, hmmm, ... to v člověku zůstává. Není to deset let, jen devět. A nežijeme odděleně, sestěhovali jsme se. Tehdy jsme měli 4 děti v bytě 2+1, dneska jich máme 6 v 3+1. Občas 7, když přijede Štěpánka.

Tehdy, na začátku, jsme si kradli intimní chvíle všelijak. Děcka byly malý a nebylo možný před nima zdrhnout jinak, než je uspat, ... počkat, až usnou. Dneska je to jiný. Dva kluci jsou už dospělý a zastanou kus práce a ohlídají menší děcka. Včera jsme s manželkou zmizeli "na rande" (děláme to tak jednou až dvakrát do měsíce) a bylo nám fajn. Tentokrát jsme byli v kině a trochu courali Ostravou. Nedávno (někdy v srpnu) jsme obcházeli Stříbrné jezero, sledovali hladinu, rybáře, ryby, ... (odskočili do mlází jako zamlada... ). Začátkem prázdnin jsme zašli na večeři do fajn hospůdky a popili, ... a poplkali ... vždycky na rande poplkáme. Taky kdy jindy si máme pokecat, aniž by nás rušily výpady dětí všeho věku s jejich důležitými otázkami. Vždycky něco vyřešíme, vždycky si vyříkáme něco, na co v tom každodenním frmolu fakt není prostor, a hlavně - odfrkneme si a užijeme si jeden druhého. Bez překážek. Bez rušení. A když dlouho nikam nejdeme, starší děcka nás upozorňují, že bychom si měli někam vyrazit.

Nechodíme na diskotéky, nechodíme chlastat, i když občas popijeme.

Nejsou to ty žhavé chvilky, jako tehdy na začátku, ale těším se na to stejně jako tenkrát.

A vůbec. Když ráno vstane, je krásnější než včera. Když se probere u ranní kávy, vyloudí úsměv a dá mi pusu, popřeje dobré ráno, pak vím, že den bude fajn.

Když jsem byl na soudu kvůli alimentům nejstaršího syna, zastavil jsem se na opatrovnickém oddělení a nahlédl do spisu Štěpánky.

Četl jsem vyjádření mojí sociálky - dost dobrý. Doporučila svěření Štěpánky do mojí péče a hezky to zdůvodnila. Neopomněla situaci dva roky starou, kdy matka zmizela na pár měsíců na Slovensko a já jí neměl jak vrátit dceru. Matka na mě přesto podala stížnost u soudu a soudkyně mi poslala výhružný dopis (pokuta 50 000 korun a tak). Štěpánku jsem tehdy dal do školky (byla těsně před školou), obvodní lékařka mi ochotně poslala její kartu, a moje "socka" hezky napsala, že tehdy matka nebyla k zastižení na území republiky. Dále napsala, že máme prostorný, účelně zařízený byt připravený pro přijetí Štěpánky atd a že změnu výchovného prostředí doporučuje. Chodí k nám, zná nás, ví, jak to u nás vypadá. Zdůraznila, že jsme pěstounská rodina, čili pod stálým dozorem sociálky a těšíme se výborné pověsti v sousedství i ve školách našich dětí.

Sociálka z Lípy napsala, že v domácnosti matky není udržován pořádek ani čistota (Renčo promiň vyšinutí z větné stavby, tak to tam stojí ), zdi jsou vlhké, je na nich plíseň. Malou zastihla v přítomnosti 70ti leté babičky (matky matky), která se v přítomnosti Štěpánky "o otci vyjadřovala negativně" a ta řekla, že malou hlídá odpoledne, dokud matka nepřijede z práce a na víkendy si jí bere k sobě. Ve škole prý s malou nejsou problémy. Na závěr napsala, že neshledala důvody ke změně výchovného prostředí. To mi přijde zvláštní.

Matka v protinávrhu napsala, že celé naše manželství stálo za houby. Já byl příživník, proutník, ona byla svatá. Děti, které mám v péči, mi nechala pod nátlakem. Štěpánka se v poslední době rapidně zhoršila ve škole. Já jí bráním všemožně ve styku se syny, které mám v péči a mluvím o ní zle, když tvrdím, že střídá partnery pro svoje potěšení. Partnery střídá hlavně kvůli tomu, že se do nich navážím a oni nevydrží můj nátlak. Musí za mě platit dluhy z manželství a to, že mám postiženého kluka v pěstounské péči a invalidní manželku, to všechno dělám pro peníze. Nepracuju a žiju na úkor daňových poplatníků, čímž dávám špatný příklad dětem. A tak Štěpánku chci do péče jen kvůli tomu, abych na ní bral alimenty, ale pozor!!! "Jsou tu jisté závažné okolnosti ..." a následuje odkaz na svědectví mého otce. Nepodepsané. (Za zmínku stojí, že jsem jí nechal dům a z bytu si odvezl jen polovinu oblečení dětí kvůli tomu, že když si je vezme na návštěvu, aby se měly do čeho obléct. Než si je opravdu vzala, oblečení jim bylo malé - a nechala si to nejlepší, co děcka měly.)

A v něm se praví, že jsem úchyl, který osahával holku, kterou on má v pěstounské péči. Holčina má 24 roků, pěstounská péče končí dosažením zletilosti. Manželství mých rodičů bylo vždy příkladné, ... bez ohledu na to, že když jsem byl na vojně, tatík bydlel jinde s jinou ženou a v našem domečku bydlel jiný pán. Následuje líčení toho, jak moc jsem úchylný ve vztahu k dětem i postiženým, zvláště ke své matce. No fuj, jsem zavrženíhodný. Nechybí obsáhlé pojednání o tom, jak se můj tatík vždycky dokázal postarat o rodinu a vždy svědomitě pracoval a vydělával dostatek peněz, aniž by se zmínil o období, kdy se mu nedařilo a já pravidelně přispíval tisícovkou do jejich rodinného rozpočtu v době, kdy chleba nestál ani deset korun. Tehdy odměna pěstouna činila 300 korun měsíčně. Není tam ani zmínka o tom, kolik má exekucí a proč nemá pevnou lilnku.

Nedalo mi to. Znovu jsem zapátral ve spisu. Asi 10 měsíců po našem rozchodu matka do protokolu, u kterého jsem nebyl a nemohl ho nijak ovlivnit, uvedla, že naše "manželství dle jejího názoru bylo spokojené po celou dobu" a sama navrhla, aby Přemek a Béďa byli svěřeni do mojí péče. Za dalších několik měsíců sama souhlasila se zrušením společné pěstounské péče ohledně Ondry a svobodně a bez nátlaku souhlasila se svěřením Ondry do mé výhradní pěstounské péče.

Bude soud zkoumat závažná obvinění proti mě? Vezme soud v úvahu, že můj nejstarší syn se mnou skoro 4 roky nemluvil kvůli tomu, jak o mě jeho matka mluvila? Zváží soud, že přes závažná obvinění matky, o kterých jsem se dozvěděl až ze spisu, se ke mě d ´Artagnan na prahu své dospělosti přestěhoval? Vezme soud v úvahu, že pokud zůstane Štěpánka v péči matky, hrozí zcela reálně, že se bude snažit izolovat ji ode mě i od jejích  sourozenců?